॥ ॐ श्रीसाम्बशिवाय नमः ॥ ॥ ॐ श्रीगणेशाय नमः ॥
श्रीशिवमहापुराण
रुद्रसंहिता — सृष्टिखण्डअथ चतुर्थोऽध्यायः
Still deluded by Śiva's māyā, Nārada storms to Viṣṇu's world and curses him — for the trick played on him — to become a man and suffer separation from a woman in turn, aided by monkeys; Viṣṇu accepts the curse without protest, recognizing Śiva's hand in it. When Śiva at last withdraws the māyā, Nārada is overcome with genuine remorse and begs forgiveness; Viṣṇu lifts him up and delivers a long teaching — that everything was Śiva's own doing, that Śiva alone is the unqualified Brahman who takes threefold form as Brahmā, Viṣṇu and Maheśa, that his very name burns away sin beyond measure, and that a true devotee keeps ash, rudrākṣa, the six-syllabled mantra, and unwavering, exclusive devotion. He sends Nārada to bathe at Śiva's holy fords, to Kāśī, and finally on to Brahmaloka, where Brahmā himself will relate Śiva's greatness and the hundred-name hymn. शिव की माया से अभी भी मोहित नारद जी क्रोधित होकर विष्णुलोक जाते हैं और छल किए जाने के कारण विष्णु को शाप देते हैं कि वे मनुष्य बनकर वानरों की सहायता से स्त्री-वियोग का दुःख भोगें; विष्णु बिना विरोध किए उस शाप को स्वीकार कर लेते हैं, यह जानते हुए कि इसमें शिव का ही हाथ है। जब अन्ततः शिव माया को समेट लेते हैं, तब नारद जी सच्चे पश्चात्ताप से भर उठते हैं और क्षमा माँगते हैं; विष्णु उन्हें उठाकर एक विस्तृत उपदेश देते हैं — कि यह सब शिव की ही इच्छा से हुआ, कि शिव ही निर्गुण ब्रह्म हैं जो ब्रह्मा-विष्णु-महेश के त्रिविध रूप धारण करते हैं, कि उनका नाम ही असीम पापों को जला देता है, और सच्चा भक्त भस्म, रुद्राक्ष, षडक्षर मन्त्र तथा अव्यभिचारिणी भक्ति धारण करता है। वे नारद जी को शिव के तीर्थों में स्नान करने, काशी जाने, और अन्ततः ब्रह्मलोक जाने का आदेश देते हैं, जहाँ स्वयं ब्रह्मा जी शिव की महिमा और शतनामस्तोत्र सुनाएँगे।
१ सूत सूत महाप्राज्ञ वर्णिता ह्यद्भुता कथा । धन्या तु शाम्भवी माया तदधीनं चराचरम् ॥
sūta sūta mahāprājña varṇitā hyadbhutā kathā | dhanyā tu śāmbhavī māyā tadadhīnaṃ carācaram ||
हे सूत! हे महाप्राज्ञ! आपने अद्भुत कथा का वर्णन किया है। शाम्भवी माया धन्य है, यह चराचर जगत् उसी के अधीन है।
Sūta, Sūta, most wise, a wondrous story has indeed been told; blessed is Śiva's māyā, and moving and unmoving are subject to it.
सूत सूत (sūta sūta) — O Sūta, O Sūtaमहा-प्राज्ञ (mahā-prājña) — O greatly wise oneवर्णिता (varṇitā) — has been relatedहि (hi) — indeedअद्भुता (adbhutā) — wonderfulकथा (kathā) — the taleधन्या (dhanyā) — blessedतु (tu) — indeedशाम्भवी (śāmbhavī) — of Śambhuमाया (māyā) — the Māyāतत्-अधीनम् (tat-adhīnam) — subject to herचर-अचरम् (cara-acaram) — all that moves and moves not
२ गतयोर्गणयोः शम्भोः स्वयमात्मेच्छया विभोः । किंचकार मुनिः क्रुद्धो नारदः स्मरविह्वलः ॥
gatayorgaṇayoḥ śambhoḥ svayamātmecchayā vibhoḥ | kiṃcakāra muniḥ kruddho nāradaḥ smaravihvalaḥ ||
जब भगवान् शम्भु के वे दोनों गण अपनी इच्छा से चले गए, तब कामविह्वल और क्रुद्ध मुनि नारद ने क्या किया?
When the lord Śambhu's two gaṇas had gone off, by his own will, what did the angry sage Nārada, overwhelmed by desire, then do?
गतयोः (gatayoḥ) — when the two had goneगणयोः (gaṇayoḥ) — the attendantsशम्भोः (śambhoḥ) — of Śambhuस्वयम् (svayam) — of themselvesआत्म-इच्छया (ātma-icchayā) — by their own willविभोः (vibhoḥ) — of the mighty oneकिम् चकार (kim cakāra) — what did he doमुनिः (muniḥ) — the sageक्रुद्धः (kruddhaḥ) — enragedनारदः (nāradaḥ) — Nāradaस्मर-विह्वलः (smara-vihvalaḥ) — overcome by love
३ विमोहितो मुनिर्दत्त्वा तयोः शापं यथोचितम् । जले मुखं निरीक्ष्याथ स्वरूपं गिरिशेच्छया ॥
vimohito munirdattvā tayoḥ śāpaṃ yathocitam | jale mukhaṃ nirīkṣyātha svarūpaṃ giriśecchayā ||
मोहित मुनि नारद उन दोनों को उचित शाप देकर, गिरीश की इच्छा से जल में अपना मुख और स्वरूप देखने लगे।
The deluded sage, having given them a fitting curse, then, by Girīśa's own will, looked at his own face and form in water.
विमोहितः (vimohitaḥ) — bewilderedमुनिः (muniḥ) — the sageदत्त्वा (dattvā) — having givenतयोः (tayoḥ) — on those twoशापम् (śāpam) — the curseयथा-उचितम् (yathā-ucitam) — as he thought fitजले (jale) — in waterमुखम् (mukham) — his faceनिरीक्ष्य (nirīkṣya) — having looked atअथ (atha) — thenस्व-रूपम् (sva-rūpam) — his own formगिरिश-इच्छया (giriśa-icchayā) — by the will of the Lord of the mountain
४ शिवेच्छया न प्रबुद्धः स्मृत्वा हरिकृतच्छलम् । क्रोधं दुर्विषहं कृत्वा विष्णुलोकं जगाम ह ॥
śivecchayā na prabuddhaḥ smṛtvā harikṛtacchalam | krodhaṃ durviṣahaṃ kṛtvā viṣṇulokaṃ jagāma ha ||
शिव की इच्छा से उन्हें सद्बुद्धि प्राप्त नहीं हुई; हरि द्वारा किए गए छल का स्मरण करके, दुःसह क्रोध करते हुए वे विष्णुलोक को गए।
By Śiva's will he did not awaken to the truth; calling to mind Hari's trick, working himself into unbearable anger, he went to the world of Viṣṇu.
शिव-इच्छया (śiva-icchayā) — by the will of Śivaन प्रबुद्धः (na prabuddhaḥ) — not awakenedस्मृत्वा (smṛtvā) — having recalledहरि-कृत-छलम् (hari-kṛta-chalam) — the trick played by Hariक्रोधम् (krodham) — wrathदुर्विषहम् (durviṣaham) — hard to bearकृत्वा (kṛtvā) — having conceivedविष्णु-लोकम् (viṣṇu-lokam) — to the world of Viṣṇuजगाम (jagāma) — he wentह (ha) — indeed
५ उवाच वचनं क्रुद्धः समिद्ध इव पावकः । दुरुक्तिगर्भितं व्यङ्ग्यं नष्टज्ञानः शिवेच्छया ॥
uvāca vacanaṃ kruddhaḥ samiddha iva pāvakaḥ | duruktigarbhitaṃ vyaṅgyaṃ naṣṭajñānaḥ śivecchayā ||
क्रुद्ध होकर, प्रज्वलित अग्नि के समान, शिव की इच्छा से नष्टज्ञान होकर वे दुरुक्ति और व्यंग्य से भरे वचन बोलने लगे।
Angry, like a fire ablaze, his knowledge destroyed by Śiva's will, he spoke words laden with harsh speech and sarcasm.
उवाच (uvāca) — he spokeवचनम् (vacanam) — wordsक्रुद्धः (kruddhaḥ) — enragedसमिद्धः (samiddhaḥ) — blazingइव (iva) — likeपावकः (pāvakaḥ) — fireदुरुक्ति-गर्भितम् (durukti-garbhitam) — laden with harsh speechव्यङ्ग्यम् (vyaṅgyam) — barbedनष्ट-ज्ञानः (naṣṭa-jñānaḥ) — his knowledge lostशिव-इच्छया (śiva-icchayā) — by the will of Śiva
६ हे हरे त्वं महादुष्टः कपटी विश्वमोहनः । परोत्साहं न सहसे मायावी मलिनाशयः ॥
he hare tvaṃ mahāduṣṭaḥ kapaṭī viśvamohanaḥ | parotsāhaṃ na sahase māyāvī malināśayaḥ ||
"हे हरे! तुम बड़े दुष्ट हो, कपटी हो और समस्त विश्व को मोहित करते हो। दूसरों का उत्साह तुमसे सहा नहीं जाता; तुम मायावी हो और तुम्हारा अन्तःकरण मलिन है।
"Hari, you are exceedingly wicked, deceitful, a deluder of the universe; you cannot bear another's success, a māyā-worker of impure mind.
हे हरे (he hare) — O Hariत्वम् (tvam) — youमहा-दुष्टः (mahā-duṣṭaḥ) — a great villainकपटी (kapaṭī) — a deceiverविश्व-मोहनः (viśva-mohanaḥ) — bewilderer of the universeपर-उत्साहम् (para-utsāham) — another’s flourishingन सहसे (na sahase) — you cannot endureमायावी (māyāvī) — a worker of illusionमलिन-आशयः (malina-āśayaḥ) — of impure intent
७ मोहिनीरूपमादाय कपटं कृतवान्पुरा । असुरेभ्योऽपाययस्त्वं वारुणीममृतं न हि ॥
mohinīrūpamādāya kapaṭaṃ kṛtavānpurā | asurebhyo'pāyayastvaṃ vāruṇīmamṛtaṃ na hi ||
पूर्वकाल में तुमने मोहिनी रूप धारण करके कपट किया था; तुमने असुरों को वारुणी मदिरा पिलाई, अमृत नहीं पीने दिया।
Taking on the form of Mohinī, you formerly worked deceit; you gave the demons wine to drink, not the nectar of immortality.
मोहिनी-रूपम् (mohinī-rūpam) — the form of Mohinīआदाय (ādāya) — having assumedकपटम् (kapaṭam) — a deceitकृतवान् (kṛtavān) — you wroughtपुरा (purā) — of oldअसुरेभ्यः (asurebhyaḥ) — to the asurasअपाययः (apāyayaḥ) — you gave to drinkत्वम् (tvam) — youवारुणीम् (vāruṇīm) — liquorअमृतम् (amṛtam) — the nectarन हि (na hi) — not at all
८ चेत्पिबेन्न विषं रुद्रो दयां कृत्वा महेश्वरः । भवेन्नष्टाखिला माया तव व्याजरते हरे ॥
cetpibenna viṣaṃ rudro dayāṃ kṛtvā maheśvaraḥ | bhavennaṣṭākhilā māyā tava vyājarate hare ||
यदि महेश्वर रुद्र दया करके विष न पी लेते, तो हे हरे! तुम्हारी सारी छलपूर्ण माया उसी क्षण नष्ट हो जाती।
If Rudra, Maheśvara, out of compassion, had not drunk the poison, your entire deceitful māyā would have come to nothing then and there, Hari.
चेत् (cet) — ifपिबेत् न (pibet na) — had he not drunkविषम् (viṣam) — the poisonरुद्रः (rudraḥ) — Rudraदयाम् (dayām) — compassionकृत्वा (kṛtvā) — having shownमहेश्वरः (maheśvaraḥ) — Maheśvaraभवेत् (bhavet) — there would have beenनष्ट-अखिला (naṣṭa-akhilā) — wholly ruinedमाया (māyā) — the illusionतव (tava) — of yoursव्याज-रते (vyāja-rate) — delighting in pretenceहरे (hare) — O Hari
९ गतिः सकपटा तेऽतिप्रिया विष्णो विशेषतः । साधुस्वभावो न भवान्स्वतन्त्रः प्रभुणा कृतः ॥
gatiḥ sakapaṭā te'tipriyā viṣṇo viśeṣataḥ | sādhusvabhāvo na bhavānsvatantraḥ prabhuṇā kṛtaḥ ||
हे विष्णो! तुम्हें छलपूर्ण चाल विशेष रूप से प्रिय है; तुम्हारा स्वभाव साधु नहीं है; प्रभु ने तुम्हें स्वतन्त्र बना दिया है —
Deceitful conduct is especially dear to you, Viṣṇu; your nature is not that of the good; the Lord has made you independent —
गतिः (gatiḥ) — the wayस-कपटा (sa-kapaṭā) — full of guileते (te) — of yoursअति-प्रिया (ati-priyā) — most dearविष्णो (viṣṇo) — O Viṣṇuविशेषतः (viśeṣataḥ) — especiallyसाधु-स्वभावः (sādhu-svabhāvaḥ) — of honest natureन (na) — notभवान् (bhavān) — youस्वतन्त्रः (svatantraḥ) — independentप्रभुणा (prabhuṇā) — by the Lordकृतः (kṛtaḥ) — you were made
१० कृतं समुचितं नैव शिवेन परमात्मना । तत्प्रभावबलं ध्यात्वा स्वतन्त्रकृतिकारकः ॥
kṛtaṃ samucitaṃ naiva śivena paramātmanā | tatprabhāvabalaṃ dhyātvā svatantrakṛtikārakaḥ ||
और परमात्मा शिव द्वारा यह उचित नहीं किया गया; उनके प्रभाव-बल का ध्यान करके तुम स्वतन्त्र होकर कार्य करने वाले बन गए हो।
and that was not at all fitting, done by Śiva, the Supreme Self; contemplating the strength of that power [given you], you act independently.
कृतम् (kṛtam) — doneसमुचितम् (samucitam) — fittingन एव (na eva) — not at allशिवेन (śivena) — by Śivaपरम-आत्मना (parama-ātmanā) — the supreme Selfतत्-प्रभाव-बलम् (tat-prabhāva-balam) — the strength of that powerध्यात्वा (dhyātvā) — having consideredस्वतन्त्र-कृति-कारकः (svatantra-kṛti-kārakaḥ) — one who acts as he pleases
११ त्वद्गतिं सुसमाज्ञाय पश्चात्तापमवाप सः । विप्रं सर्वोपरि प्राह स्वोक्तवेदप्रमाणकृत् ॥
tvadgatiṃ susamājñāya paścāttāpamavāpa saḥ | vipraṃ sarvopari prāha svoktavedapramāṇakṛt ||
तुम्हारी इस चाल को भलीभाँति जानकर वे पश्चात्ताप करने लगे होंगे; अपनी वाणीरूप वेद की प्रामाणिकता स्थापित करने वाले शिव ने ब्राह्मण को सबसे ऊपर बताया है।
Knowing well your conduct, he [Śiva] came to regret [giving you that power]; he, the maker of proof by his own declared Veda, has declared the brahmin above all.
त्वत्-गतिम् (tvat-gatim) — your wayसु-समाज्ञाय (su-samājñāya) — having well understoodपश्चात्तापम् (paścāttāpam) — remorseअवाप (avāpa) — he feltसः (saḥ) — heविप्रम् (vipram) — the brāhmaṇaसर्व-उपरि (sarva-upari) — above allप्राह (prāha) — he declaredस्व-उक्त-वेद-प्रमाण-कृत् (sva-ukta-veda-pramāṇa-kṛt) — making the Veda he uttered the authority
१२ तज्ज्ञात्वाहं हरे त्वाद्य शिक्षयिष्यामि तद्बलात् । यथा न कुर्याः कुत्रापीदृशं कर्म कदाचन ॥
tajjñātvāhaṃ hare tvādya śikṣayiṣyāmi tadbalāt | yathā na kuryāḥ kutrāpīdṛśaṃ karma kadācana ||
यह जानकर, हे हरे! मैं आज उसी बल से तुम्हें ऐसी सीख दूँगा, जिससे तुम फिर कभी कहीं भी ऐसा कर्म न कर सको।
Knowing this, Hari, I shall today teach you a lesson by that very power, so that you may never do such a deed anywhere, ever again.
तत् (tat) — thatज्ञात्वा (jñātvā) — having understoodअहम् (aham) — Iहरे (hare) — O Hariत्वा (tvā) — youअद्य (adya) — todayशिक्षयिष्यामि (śikṣayiṣyāmi) — shall chastenतत्-बलात् (tat-balāt) — by that strengthयथा (yathā) — so thatन कुर्याः (na kuryāḥ) — you may not doकुत्र अपि (kutra api) — anywhereईदृशम् (īdṛśam) — suchकर्म (karma) — a deedकदाचन (kadācana) — ever
१३ अद्यापि निर्भयस्त्वं हि सङ्गं नापस्तरस्विना । इदानीं लप्स्यसे विष्णो फलं स्वकृतकर्मणः ॥
adyāpi nirbhayastvaṃ hi saṅgaṃ nāpastarasvinā | idānīṃ lapsyase viṣṇo phalaṃ svakṛtakarmaṇaḥ ||
अब तक तुम्हें किसी तेजस्वी पुरुष से पाला नहीं पड़ा, इसलिए निडर बने हुए हो; परन्तु हे विष्णो! अब तुम्हें अपने किए कर्म का फल मिलेगा।"
Even now you are fearless indeed, not having encountered a strong opponent; now, Viṣṇu, you will obtain the fruit of your own deed."
अद्य अपि (adya api) — even nowनिर्भयः (nirbhayaḥ) — fearlessत्वम् (tvam) — youहि (hi) — indeedसङ्गम् (saṅgam) — an encounterन आपः (na āpaḥ) — you have not metतरस्विना (tarasvinā) — with one of mightइदानीम् (idānīm) — nowलप्स्यसे (lapsyase) — you shall receiveविष्णो (viṣṇo) — O Viṣṇuफलम् (phalam) — the fruitस्व-कृत-कर्मणः (sva-kṛta-karmaṇaḥ) — of your own deed
१४ इत्थमुक्त्वा हरिं सोऽथ मुनिर्मायाविमोहितः । शशाप क्रोधनिर्विण्णो ब्रह्मतेजः प्रदर्शयन् ॥
itthamuktvā hariṃ so'tha munirmāyāvimohitaḥ | śaśāpa krodhanirviṇṇo brahmatejaḥ pradarśayan ||
इस प्रकार हरि से कहकर, मायामोहित वह मुनि क्रोध से विक्षुब्ध होकर, अपने ब्रह्मतेज का प्रदर्शन करते हुए शाप देने लगे।
Having thus spoken to Hari, that sage, deluded by māyā, distressed by anger, then cursed him, displaying the power of a brahmin.
इत्थम् (ittham) — thusउक्त्वा (uktvā) — having spokenहरिम् (harim) — to Hariसः (saḥ) — heअथ (atha) — thenमुनिः (muniḥ) — the sageमाया-विमोहितः (māyā-vimohitaḥ) — bewildered by Māyāशशाप (śaśāpa) — cursed himक्रोध-निर्विण्णः (krodha-nirviṇṇaḥ) — sick with rageब्रह्म-तेजः (brahma-tejaḥ) — the fire of brahminhoodप्रदर्शयन् (pradarśayan) — displaying
१५ स्त्रीकृते व्याकुलं विष्णो मामकार्षीर्विमोहकः । अन्वकार्षीः स्वरूपेण येन कापट्यकार्यकृत् ॥
strīkṛte vyākulaṃ viṣṇo māmakārṣīrvimohakaḥ | anvakārṣīḥ svarūpeṇa yena kāpaṭyakāryakṛt ||
"हे विष्णो! विमोहक, तुमने स्त्री के लिए मुझे व्याकुल किया है; जिस स्वरूप से तुमने यह कपटपूर्ण कार्य किया,
"Viṣṇu, deluder, you made me distraught for the sake of a woman; you did so by means of the very form with which you did this deceitful deed —
स्त्री-कृते (strī-kṛte) — for the sake of a womanव्याकुलम् (vyākulam) — distraughtविष्णो (viṣṇo) — O Viṣṇuमाम् (mām) — meअकार्षीः (akārṣīḥ) — you madeविमोहकः (vimohakaḥ) — O deluderअन्वकार्षीः (anvakārṣīḥ) — you thwartedस्व-रूपेण (sva-rūpeṇa) — by your own formयेन (yena) — by whichकापट्य-कार्य-कृत् (kāpaṭya-kārya-kṛt) — doer of deceitful deeds
१६ तद्रूपेण मनुष्यस्त्वं भव तद्दुःखभुग्घरे । यन्मुखं कृतवानमे त्वं ते भवन्तु सहायिनः ॥
tadrūpeṇa manuṣyastvaṃ bhava tadduḥkhabhugghare | yanmukhaṃ kṛtavāname tvaṃ te bhavantu sahāyinaḥ ||
उसी रूप में तुम मनुष्य बनो, हे हरे! और उस दुःख को भोगो। जिनके समान मुख तुमने मेरा बनाया था, वे ही उस समय तुम्हारे सहायक हों।
by that same form become a man, Hari, and suffer that same sorrow; and let the [creatures whose] face you made mine become your helpers.
तत्-रूपेण (tat-rūpeṇa) — in that formमनुष्यः (manuṣyaḥ) — a manत्वम् (tvam) — youभव (bhava) — becomeतत्-दुःख-भुक् (tat-duḥkha-bhuk) — suffering that same sorrowहरे (hare) — O Hariयत्-मुखम् (yat-mukham) — whose faceकृतवान् (kṛtavān) — you gaveमे (me) — meत्वम् (tvam) — youते (te) — theyभवन्तु (bhavantu) — let them beसहायिनः (sahāyinaḥ) — your helpers
१७ त्वं स्त्रीवियोगजं दुःखं लभस्व परदुःखदः । मनुष्यगतिकः प्रायो भवाज्ञानविमोहितः ॥
tvaṃ strīviyogajaṃ duḥkhaṃ labhasva paraduḥkhadaḥ | manuṣyagatikaḥ prāyo bhavājñānavimohitaḥ ||
तुम, जो दूसरों को दुःख देने वाले हो, स्त्री-वियोग से उत्पन्न दुःख प्राप्त करो; और प्रायः अज्ञान से मोहित मनुष्य-गति को प्राप्त होओ।"
You, who give sorrow to others, obtain the sorrow born of separation from a woman; become one bound to the human condition, mostly deluded by ignorance."
त्वम् (tvam) — youस्त्री-वियोग-जम् (strī-viyoga-jam) — born of separation from a womanदुःखम् (duḥkham) — sorrowलभस्व (labhasva) — receiveपर-दुःख-दः (para-duḥkha-daḥ) — giver of sorrow to anotherमनुष्य-गतिकः (manuṣya-gatikaḥ) — following the state of a manप्रायः (prāyaḥ) — for the most partभव (bhava) — beअज्ञान-विमोहितः (ajñāna-vimohitaḥ) — bewildered by ignorance
१८ इति शप्त्वा हरिं मोहान्नारदोऽज्ञानमोहितः । विष्णुर्जग्राह तं शापं प्रशंसन् शाम्भवीमजाम् ॥
iti śaptvā hariṃ mohānnārado'jñānamohitaḥ | viṣṇurjagrāha taṃ śāpaṃ praśaṃsan śāmbhavīmajām ||
इस प्रकार मोहवश अज्ञानमोहित नारद जी द्वारा शाप दिए जाने पर, विष्णु ने शम्भु की उस मायाशक्ति की प्रशंसा करते हुए उस शाप को स्वीकार कर लिया।
Having thus cursed Hari, out of delusion, Nārada, deluded by ignorance — Viṣṇu accepted that curse, praising Śiva's unborn māyā.
इति (iti) — thusशप्त्वा (śaptvā) — having cursedहरिम् (harim) — Hariमोहात् (mohāt) — out of delusionनारदः (nāradaḥ) — Nāradaअज्ञान-मोहितः (ajñāna-mohitaḥ) — deluded by ignoranceविष्णुः (viṣṇuḥ) — Viṣṇuजग्राह (jagrāha) — acceptedतम् शापम् (tam śāpam) — that curseप्रशंसन् (praśaṃsan) — praisingशाम्भवीम् (śāmbhavīm) — of Śambhuअजाम् (ajām) — the unborn one
१९ अथ शम्भुर्महालीलो निश्चकर्ष विमोहिनीम् । स्वमायां मोहितो ज्ञानी नारदोऽप्यभवत्तया ॥
atha śambhurmahālīlo niścakarṣa vimohinīm | svamāyāṃ mohito jñānī nārado'pyabhavattayā ||
तब महालीला करने वाले शम्भु ने अपनी उस विश्वमोहिनी माया को खींच लिया, जिसके कारण ज्ञानी नारद मुनि भी मोहित हो गए थे।
Then Śambhu, of great sport, withdrew his own deluding māyā, by which even the wise Nārada had been made deluded.
अथ (atha) — thenशम्भुः (śambhuḥ) — Śambhuमहा-लीलः (mahā-līlaḥ) — of great sportनिश्चकर्ष (niścakarṣa) — withdrewविमोहिनीम् (vimohinīm) — the bewildering oneस्व-मायाम् (sva-māyām) — his own Māyāमोहितः (mohitaḥ) — bewilderedज्ञानी (jñānī) — the knowerनारदः (nāradaḥ) — Nāradaअपि (api) — evenअभवत् (abhavat) — had becomeतया (tayā) — by her
२० अन्तर्हितायां मायायां पूर्ववन्मतिमानभूत् । नारदो विस्मितमना प्राप्तबोधो निराकुलः ॥
antarhitāyāṃ māyāyāṃ pūrvavanmatimānabhūt | nārado vismitamanā prāptabodho nirākulaḥ ||
उस माया के अन्तर्हित होते ही नारद जी पूर्ववत् शुद्ध बुद्धि से युक्त हो गए; उन्हें पूर्ववत् ज्ञान प्राप्त हो गया और उनकी व्याकुलता जाती रही, इससे उनके मन में बड़ा विस्मय हुआ।
When the māyā had withdrawn, Nārada became of clear mind as before; his understanding restored, his agitation gone, his mind full of wonder.
अन्तर्हितायाम् (antarhitāyām) — when it had vanishedमायायाम् (māyāyām) — the illusionपूर्व-वत् (pūrva-vat) — as beforeमतिमान् (matimān) — of sound mindअभूत् (abhūt) — he becameनारदः (nāradaḥ) — Nāradaविस्मित-मनाः (vismita-manāḥ) — with astonished mindप्राप्त-बोधः (prāpta-bodhaḥ) — his understanding regainedनिराकुलः (nirākulaḥ) — free of agitation
२१ पश्चात्तापमवाप्याति निनिन्द स्वं मुहुर्मुहुः । प्रशशंस तदा मायां शाम्भवीं ज्ञानिमोहिनीम् ॥
paścāttāpamavāpyāti nininda svaṃ muhurmuhuḥ | praśaśaṃsa tadā māyāṃ śāmbhavīṃ jñānimohinīm ||
अत्यन्त पश्चात्ताप करते हुए वे बार-बार अपनी निन्दा करने लगे; और उस समय उन्होंने ज्ञानी को भी मोहित करने वाली शाम्भवी माया की सराहना की।
Overcome with regret, he reviled himself again and again; and then he praised Śiva's māyā, that deluder even of the wise.
पश्चात्तापम् (paścāttāpam) — remorseअवाप्य (avāpya) — having feltअति (ati) — deeplyनिनिन्द (nininda) — he reproachedस्वम् (svam) — himselfमुहुः मुहुः (muhuḥ muhuḥ) — again and againप्रशशंस (praśaśaṃsa) — he praisedतदा (tadā) — thenमायाम् (māyām) — the Māyāशाम्भवीम् (śāmbhavīm) — of Śambhuज्ञानि-मोहिनीम् (jñāni-mohinīm) — which bewilders even the knowing
२२ अथ ज्ञात्वा मुनिः सर्वं मायाविभ्रममात्मनः । अपतत्पादयोर्विष्णोर्नारदो वैष्णवोत्तमः ॥
atha jñātvā muniḥ sarvaṃ māyāvibhramamātmanaḥ | apatatpādayorviṣṇornārado vaiṣṇavottamaḥ ||
फिर यह जानकर कि यह सब माया का ही भ्रम था, वैष्णवशिरोमणि नारद जी भगवान् विष्णु के चरणों में गिर पड़े।
Then the sage, knowing his whole delusion to be māyā's own doing, Nārada, best among Vaiṣṇavas, fell at the feet of Viṣṇu.
अथ (atha) — thenज्ञात्वा (jñātvā) — having understoodमुनिः (muniḥ) — the sageसर्वम् (sarvam) — whollyमाया-विभ्रमम् (māyā-vibhramam) — the confusion wrought by Māyāआत्मनः (ātmanaḥ) — of his ownअपतत् (apatat) — fellपादयोः (pādayoḥ) — at the feetविष्णोः (viṣṇoḥ) — of Viṣṇuनारदः (nāradaḥ) — Nāradaवैष्णव-उत्तमः (vaiṣṇava-uttamaḥ) — the best of Vaiṣṇavas
२३ हर्युपस्थापितः प्राह वचनं नष्टदुर्मतिः । मया दुरुक्तयः प्रोक्ता मोहितेन कुबुद्धिना ॥
haryupasthāpitaḥ prāha vacanaṃ naṣṭadurmatiḥ | mayā duruktayaḥ proktā mohitena kubuddhinā ||
हरि द्वारा उठाकर खड़ा किए जाने पर, दुर्बुद्धि से मुक्त होकर वे बोले — "मोहित और कुबुद्धि से युक्त होकर मैंने बहुत दुर्वचन कहे हैं।
Raised up by Hari, he spoke these words, his evil intent now gone: "Harsh words have been spoken by me, deluded, of evil understanding.
हरि-उपस्थापितः (hari-upasthāpitaḥ) — raised up by Hariप्राह (prāha) — saidवचनम् (vacanam) — these wordsनष्ट-दुर्मतिः (naṣṭa-durmatiḥ) — his ill judgement goneमया (mayā) — by meदुरुक्तयः (duruktayaḥ) — harsh wordsप्रोक्ताः (proktāḥ) — were spokenमोहितेन (mohitena) — in delusionकुबुद्धिना (kubuddhinā) — of evil understanding
२४ दत्तः शापोऽपि ते नाथ वितथं कुरु तं प्रभो । महत्पापमकार्षं हि यास्यामि निरयं ध्रुवम् ॥
dattaḥ śāpo'pi te nātha vitathaṃ kuru taṃ prabho | mahatpāpamakārṣaṃ hi yāsyāmi nirayaṃ dhruvam ||
हे नाथ! मैंने आपको जो शाप भी दे डाला है, हे प्रभो! उसे मिथ्या कर दीजिए। मैंने महापाप किया है, अब मैं निश्चय ही नरक में जाऊँगा।
The curse too that I have given you, lord, make it void, master; I have committed a great sin indeed — I shall certainly go to hell.
दत्तः (dattaḥ) — givenशापः (śāpaḥ) — the curseअपि (api) — alsoते (te) — on youनाथ (nātha) — O lordवितथम् (vitatham) — voidकुरु (kuru) — makeतम् (tam) — itप्रभो (prabho) — O lordमहत् पापम् (mahat pāpam) — a great sinअकार्षम् (akārṣam) — I have committedहि (hi) — indeedयास्यामि (yāsyāmi) — I shall goनिरयम् (nirayam) — to hellध्रुवम् (dhruvam) — assuredly
२५ कमुपायं हरे कुर्यां दासोऽहं ते तमादिश । येन पापकुलं नश्येन्निरयो न भवेन्मम ॥
kamupāyaṃ hare kuryāṃ dāso'haṃ te tamādiśa | yena pāpakulaṃ naśyennirayo na bhavenmama ||
हे हरे! मैं आपका दास हूँ, बताइए मैं कौन-सा उपाय करूँ, जिससे मेरा पाप-समूह नष्ट हो जाए और मुझे नरक न भोगना पड़े।"
What means should I take, Hari? I am your servant — instruct me in it, by which my whole heap of sin may be destroyed and hell may not be mine."
कम् उपायम् (kam upāyam) — what meansहरे (hare) — O Hariकुर्याम् (kuryām) — should I takeदासः (dāsaḥ) — a servantअहम् (aham) — I amते (te) — yoursतम् (tam) — itआदिश (ādiśa) — declareयेन (yena) — by whichपाप-कुलम् (pāpa-kulam) — the brood of sinsनश्येत् (naśyet) — may perishनिरयः (nirayaḥ) — hellन भवेत् (na bhavet) — may not beमम (mama) — mine
२६ इत्युक्त्वा स पुनर्विष्णोः पादयोर्मुनिसत्तमः । पपात सुमतिर्भक्त्या पश्चात्तापमुपागतः ॥
ityuktvā sa punarviṣṇoḥ pādayormunisattamaḥ | papāta sumatirbhaktyā paścāttāpamupāgataḥ ||
ऐसा कहकर, सुमति को प्राप्त वे मुनिश्रेष्ठ पुनः भक्तिभाव से पश्चात्तापयुक्त होकर विष्णु के चरणों में गिर पड़े।
Having said this, that best of sages, now of good understanding, overcome with regret, fell again with devotion at the feet of Viṣṇu.
इति (iti) — thusउक्त्वा (uktvā) — having spokenसः (saḥ) — heपुनः (punaḥ) — againविष्णोः (viṣṇoḥ) — of Viṣṇuपादयोः (pādayoḥ) — at the feetमुनि-सत्तमः (muni-sattamaḥ) — the best of sagesपपात (papāta) — fellसु-मतिः (su-matiḥ) — of restored judgementभक्त्या (bhaktyā) — with devotionपश्चात्तापम् (paścāttāpam) — remorseउपागतः (upāgataḥ) — having come to
२६½ अथ विष्णुस्तमुत्थाप्य बभाषे सूनृतं वचः ।
atha viṣṇustamutthāpya babhāṣe sūnṛtaṃ vacaḥ ||
तब विष्णु ने उन्हें उठाकर मधुर एवं सत्य वचन कहे।
Then Viṣṇu, raising him up, spoke these gentle, true words.
अथ (atha) — thenविष्णुः (viṣṇuḥ) — Viṣṇuतम् (tam) — himउत्थाप्य (utthāpya) — having raised upबभाषे (babhāṣe) — spokeसूनृतम् (sūnṛtam) — kind and trueवचः (vacaḥ) — words
२७ न खेदं कुरु मे भक्तवरस्त्वं नात्र संशयः ॥
na khedaṃ kuru me bhaktavarastvaṃ nātra saṃśayaḥ ||
"आप खेद न कीजिए; आप मेरे श्रेष्ठ भक्त हैं, इसमें कोई सन्देह नहीं है।
"Do not grieve; you are my excellent devotee — there is no doubt of this.
न (na) — do notखेदम् (khedam) — griefकुरु (kuru) — makeमे (me) — myभक्त-वरः (bhakta-varaḥ) — the best of devoteesत्वम् (tvam) — you areन अत्र संशयः (na atra saṃśayaḥ) — herein there is no doubt
२८ शृणु तात प्रवक्ष्यामि सुहितं तव निश्चयात् । निरयस्ते न भविता शिवः शं ते विधास्यति ॥
śṛṇu tāta pravakṣyāmi suhitaṃ tava niścayāt | nirayaste na bhavitā śivaḥ śaṃ te vidhāsyati ||
हे तात! सुनिए, मैं आपको निश्चय ही आपका हित बताता हूँ; आपको नरक नहीं भोगना पड़ेगा, भगवान् शिव आपका कल्याण करेंगे।
Hear, dear one, I shall declare to you certainly what is truly good for you; hell shall not be yours — Śiva will bring about your welfare.
शृणु (śṛṇu) — hearतात (tāta) — dear oneप्रवक्ष्यामि (pravakṣyāmi) — I shall declareसु-हितम् (su-hitam) — what is truly goodतव (tava) — for youनिश्चयात् (niścayāt) — with certaintyनिरयः (nirayaḥ) — hellते (te) — for youन भविता (na bhavitā) — shall not beशिवः (śivaḥ) — Śivaशम् (śam) — well-beingते (te) — for youविधास्यति (vidhāsyati) — will ordain
२९ यदकार्षीः शिववचो वितथं मदमोहितः । स दत्तवानीदृशं ते फलं कर्मफलप्रदः ॥
yadakārṣīḥ śivavaco vitathaṃ madamohitaḥ | sa dattavānīdṛśaṃ te phalaṃ karmaphalapradaḥ ||
आपने मद से मोहित होकर जो शिव की बात को व्यर्थ किया था, उसी अपराध का ऐसा फल शिव ने, जो कर्मफल के दाता हैं, आपको दिया है।
That, deluded by pride, you made Śiva's word of no effect — he, the giver of the fruit of actions, has given you exactly such a fruit for it.
यत् (yat) — sinceअकार्षीः (akārṣīḥ) — you madeशिव-वचः (śiva-vacaḥ) — the word of Śivaवितथम् (vitatham) — voidमद-मोहितः (mada-mohitaḥ) — deluded by prideसः (saḥ) — heदत्तवान् (dattavān) — has givenईदृशम् (īdṛśam) — suchते (te) — to youफलम् (phalam) — the fruitकर्म-फल-प्रदः (karma-phala-pradaḥ) — the giver of the fruit of action
३० शिवेच्छयाखिलं जातं कुर्विथ्यं निश्चितां मतिम् । गर्वापहर्ता स स्वामी शङ्करः परमेश्वरः ॥
śivecchayākhilaṃ jātaṃ kurvithyaṃ niścitāṃ matim | garvāpahartā sa svāmī śaṅkaraḥ parameśvaraḥ ||
यह दृढ़ निश्चय कर लीजिए कि यह सब शिव की ही इच्छा से हुआ है; वे स्वामी, परमेश्वर शंकर ही गर्व को दूर करने वाले हैं।
Fix this settled conviction: all this has come about by Śiva's will; the master, Śaṅkara, the Supreme Lord, is the remover of pride.
शिव-इच्छया (śiva-icchayā) — by the will of Śivaअखिलम् (akhilam) — the wholeजातम् (jātam) — has come to passकुरु (kuru) — makeइत्थम् (ittham) — thusनिश्चिताम् मतिम् (niścitām matim) — a settled convictionगर्व-अपहर्ता (garva-apahartā) — the taker-away of prideसः (saḥ) — heस्वामी (svāmī) — the masterशङ्करः (śaṅkaraḥ) — Śaṅkaraपरमेश्वरः (parameśvaraḥ) — the supreme Lord
३१ परं ब्रह्म परात्मा स सच्चिदानन्दबोधनः । निर्गुणो निर्विकारी च रजःसत्त्वतमःपरः ॥
paraṃ brahma parātmā sa saccidānandabodhanaḥ | nirguṇo nirvikārī ca rajaḥsattvatamaḥparaḥ ||
वे ही परब्रह्म, परमात्मा और सच्चिदानन्दबोध हैं; वे निर्गुण, निर्विकार और रज-सत्त्व-तम — इन तीनों गुणों से परे हैं।
He is the supreme Brahman, the supreme Self, the awakener of being-consciousness-bliss; without qualities, without change, beyond rajas, sattva and tamas.
परम् ब्रह्म (param brahma) — the supreme Brahmanपर-आत्मा (para-ātmā) — the supreme Selfसः (saḥ) — heसत्-चित्-आनन्द-बोधनः (sat-cit-ānanda-bodhanaḥ) — of the nature of being, consciousness and blissful awarenessनिर्गुणः (nirguṇaḥ) — without qualitiesनिर्विकारी (nirvikārī) — without changeच (ca) — andरजः-सत्त्व-तमः-परः (rajaḥ-sattva-tamaḥ-paraḥ) — beyond rajas, sattva and tamas
३२ स एवादाय मायां स्वां त्रिधा भवति रूपतः । ब्रह्मविष्णुमहेशात्मा निर्गुणोऽनिर्गुणोऽपि सः ॥
sa evādāya māyāṃ svāṃ tridhā bhavati rūpataḥ | brahmaviṣṇumaheśātmā nirguṇo'nirguṇo'pi saḥ ||
वे ही अपनी माया लेकर रूप से त्रिविध हो जाते हैं — ब्रह्मा, विष्णु और महेश स्वरूप में; वे निर्गुण होते हुए भी सगुण हैं।
He alone, taking up his own māyā, becomes threefold in form, of the nature of Brahmā, Viṣṇu and Maheśa; he is both without qualities and, [as these three,] with qualities.
सः एव (saḥ eva) — he aloneआदाय (ādāya) — having taken upमायाम् (māyām) — the Māyāस्वाम् (svām) — his ownत्रिधा (tridhā) — threefoldभवति (bhavati) — becomesरूपतः (rūpataḥ) — in formब्रह्म-विष्णु-महेश-आत्मा (brahma-viṣṇu-maheśa-ātmā) — as Brahmā, Viṣṇu and Maheśaनिर्गुणः (nirguṇaḥ) — without qualitiesअनिर्गुणः (anirguṇaḥ) — with qualitiesअपि (api) — alsoसः (saḥ) — he
३३ निर्गुणत्वे शिवाह्वो हि परमात्मा महेश्वरः । परं ब्रह्माव्ययोऽनन्तो महादेवेति गीयते ॥
nirguṇatve śivāhvo hi paramātmā maheśvaraḥ | paraṃ brahmāvyayo'nanto mahādeveti gīyate ||
निर्गुण अवस्था में वे शिव नाम से पुकारे जाने वाले परमात्मा महेश्वर हैं; वे ही परब्रह्म, अव्यय, अनन्त और महादेव कहे जाते हैं।
In his unqualified state he is called Śiva, the Supreme Self, Maheśvara; he is sung as the supreme Brahman, imperishable, endless, Mahādeva.
निर्गुणत्वे (nirguṇatve) — in his quality-less stateशिव-आह्वः (śiva-āhvaḥ) — called Śivaहि (hi) — indeedपरम-आत्मा (parama-ātmā) — the supreme Selfमहेश्वरः (maheśvaraḥ) — Maheśvaraपरम् ब्रह्म (param brahma) — the supreme Brahmanअव्ययः (avyayaḥ) — imperishableअनन्तः (anantaḥ) — endlessमहादेवः (mahādevaḥ) — Mahādevaइति (iti) — thusगीयते (gīyate) — he is sung
३४ तत्सेवया विधिः स्रष्टा पालको जगतामहम् । स्वयं सर्वस्य संहारी रुद्ररूपेण सर्वदा ॥
tatsevayā vidhiḥ sraṣṭā pālako jagatāmaham | svayaṃ sarvasya saṃhārī rudrarūpeṇa sarvadā ||
उन्हीं की सेवा से ब्रह्मा सृष्टिकर्ता हैं, मैं जगतों का पालक हूँ, और वे स्वयं ही सदा रुद्ररूप से सबका संहार करने वाले हैं।
By service to him, Brahmā is the creator, I am the protector of the worlds, and he himself, in the form of Rudra, is ever the destroyer of all.
तत्-सेवया (tat-sevayā) — by service to himविधिः (vidhiḥ) — Brahmāस्रष्टा (sraṣṭā) — is creatorपालकः (pālakaḥ) — the preserverजगताम् (jagatām) — of the worldsअहम् (aham) — I amस्वयम् (svayam) — himselfसर्वस्य (sarvasya) — of allसंहारी (saṃhārī) — the destroyerरुद्र-रूपेण (rudra-rūpeṇa) — in the form of Rudraसर्वदा (sarvadā) — always
३५ साक्षी शिवस्वरूपेण मायाभिन्नः स निर्गुणः । स्वेच्छाचारी संविहारी भक्तानुग्रहकारकः ॥
sākṣī śivasvarūpeṇa māyābhinnaḥ sa nirguṇaḥ | svecchācārī saṃvihārī bhaktānugrahakārakaḥ ||
साक्षी शिवस्वरूप से वे मायाभिन्न और निर्गुण हैं; वे स्वेच्छाचारी, स्वविहारी और भक्तों पर अनुग्रह करने वाले हैं।
As the witness, in the form of Śiva, distinct from māyā, he is without qualities; he acts as he wills, sports as he wills, and is the doer of grace to devotees.
साक्षी (sākṣī) — the witnessशिव-स्वरूपेण (śiva-svarūpeṇa) — in his own form as Śivaमाया-भिन्नः (māyā-bhinnaḥ) — apart from Māyāसः (saḥ) — heनिर्गुणः (nirguṇaḥ) — without qualitiesस्व-इच्छा-चारी (sva-icchā-cārī) — acting by his own willसंविहारी (saṃvihārī) — sporting freelyभक्त-अनुग्रह-कारकः (bhakta-anugraha-kārakaḥ) — the bestower of grace on devotees
३६ शृणु त्वं नारद मुने सदुपायं सुखप्रदम् । सर्वपापापहर्तारं भुक्तिमुक्तिप्रदं सदा ॥
śṛṇu tvaṃ nārada mune sadupāyaṃ sukhapradam | sarvapāpāpahartāraṃ bhuktimuktipradaṃ sadā ||
हे नारद मुने! सुनिए, मैं आपको एक सुखदायक, समस्त पापों का हरण करने वाला और सदा भोग-मोक्ष देने वाला उत्तम उपाय बताता हूँ।
Hear, Nārada, sage, a true means, giver of happiness, the remover of every sin, ever giving both enjoyment and release.
शृणु (śṛṇu) — hearत्वम् (tvam) — youनारद (nārada) — O Nāradaमुने (mune) — O sageसत्-उपायम् (sat-upāyam) — the good meansसुख-प्रदम् (sukha-pradam) — giving happinessसर्व-पाप-अपहर्तारम् (sarva-pāpa-apahartāram) — which carries away every sinभुक्ति-मुक्ति-प्रदम् (bhukti-mukti-pradam) — granting enjoyment and liberationसदा (sadā) — always
३७ त्यक्त्वा स्वसंशयं सर्वं गायन् शङ्करसद्यशः । शतनामशिवस्तोत्रं सदानन्यमतिर्जप ॥
tyaktvā svasaṃśayaṃ sarvaṃ gāyan śaṅkarasadyaśaḥ | śatanāmaśivastotraṃ sadānanyamatirjapa ||
अपने समस्त संशयों को त्यागकर, शंकर के सुयश का गान करते हुए, सदा अनन्यभाव से शिव के शतनामस्तोत्र का जप कीजिए।
Abandoning all your doubts, singing Śaṅkara's true glory, with a mind fixed on nothing else, ever recite the hundred-name hymn of Śiva.
त्यक्त्वा (tyaktvā) — having abandonedस्व-संशयम् (sva-saṃśayam) — your own doubtसर्वम् (sarvam) — whollyगायन् (gāyan) — singingशङ्कर-सत्-यशः (śaṅkara-sat-yaśaḥ) — the true glory of Śaṅkaraशत-नाम-शिव-स्तोत्रम् (śata-nāma-śiva-stotram) — the hymn of Śiva’s hundred namesसदा (sadā) — alwaysअनन्य-मतिः (ananya-matiḥ) — with undivided mindजप (japa) — repeat
३७½ यज्जपित्वा द्रुतं सर्वं तव पापं विनश्यति ।
yajjapitvā drutaṃ sarvaṃ tava pāpaṃ vinaśyati ||
जिसका जप करने से आपके समस्त पाप शीघ्र ही नष्ट हो जाएँगे।
Reciting which, all your sin is swiftly destroyed.
यत् (yat) — whichजपित्वा (japitvā) — having repeatedद्रुतम् (drutam) — swiftlyसर्वम् (sarvam) — allतव (tava) — yourपापम् (pāpam) — sinविनश्यति (vinaśyati) — perishes
३८ इत्युक्त्वा नारदं विष्णुः पुनः प्राह दयान्वितः ॥
ityuktvā nāradaṃ viṣṇuḥ punaḥ prāha dayānvitaḥ ||
नारद जी से ऐसा कहकर दयालु भगवान् विष्णु ने उनसे पुनः कहा।
Having said this to Nārada, Viṣṇu, full of compassion, spoke again.
इति (iti) — thusउक्त्वा (uktvā) — having spokenनारदम् (nāradam) — to Nāradaविष्णुः (viṣṇuḥ) — Viṣṇuपुनः (punaḥ) — againप्राह (prāha) — saidदया-अन्वितः (dayā-anvitaḥ) — filled with compassion
३९ मुने न कुरु शोकं त्वं त्वया किंचित्कृतं न हि । स्वेच्छया कृतवाञ्शम्भुरिदं सर्वं न संशयः ॥
mune na kuru śokaṃ tvaṃ tvayā kiṃcitkṛtaṃ na hi | svecchayā kṛtavāñśambhuridaṃ sarvaṃ na saṃśayaḥ ||
"हे मुने! आप शोक न कीजिए; आपने तो कुछ किया ही नहीं है, यह सब भगवान् शंकर ने अपनी इच्छा से किया है, इसमें सन्देह नहीं है।
"Sage, do not grieve; nothing at all has been done by you — Śambhu, of his own will, has done all this; there is no doubt.
मुने (mune) — O sageन कुरु (na kuru) — do not makeशोकम् (śokam) — sorrowत्वम् (tvam) — youत्वया (tvayā) — by youकिंचित् (kiṃcit) — anythingकृतम् (kṛtam) — doneन हि (na hi) — not at allस्व-इच्छया (sva-icchayā) — by his own willकृतवान् (kṛtavān) — has wroughtशम्भुः (śambhuḥ) — Śambhuइदम् सर्वम् (idam sarvam) — all thisन संशयः (na saṃśayaḥ) — there is no doubt
४० अहार्षीत्त्वन्मतिं दिव्यां कामक्लेशमदात्स ते । त्वन्मुखाद्वापयाच्चक्रे शापं मे स महेश्वरः ॥
ahārṣīttvanmatiṃ divyāṃ kāmakleśamadātsa te | tvanmukhādvāpayāccakre śāpaṃ me sa maheśvaraḥ ||
उन्होंने ही आपकी दिव्य बुद्धि का हरण कर लिया था, उन्होंने ही आपको कामक्लेश दिया, और उन्हीं महेश्वर ने आपके मुख से मुझे यह शाप भी दिलाया है।
He took away your divine understanding, he gave you the affliction of desire, and he, that Maheśvara, made me receive this curse from your mouth.
अहार्षीत् (ahārṣīt) — he took awayत्वत्-मतिम् (tvat-matim) — your judgementदिव्याम् (divyām) — divineकाम-क्लेशम् (kāma-kleśam) — the affliction of desireअदात् (adāt) — he gaveसः (saḥ) — heते (te) — to youत्वत्-मुखात् (tvat-mukhāt) — from your mouthवापयात् (vāpayāt) — he caused to be sownचक्रे (cakre) — he madeशापम् (śāpam) — the curseमे (me) — upon meसः (saḥ) — heमहेश्वरः (maheśvaraḥ) — Maheśvara
४१ इत्थं स्वचरितं लोके प्रकटीकृतवान् स्वयम् । मृत्युञ्जयः कालकालो भक्तोद्धारपरायणः ॥
itthaṃ svacaritaṃ loke prakaṭīkṛtavān svayam | mṛtyuñjayaḥ kālakālo bhaktoddhāraparāyaṇaḥ ||
इस प्रकार मृत्युंजय, कालों के भी काल, भक्तों के उद्धार में तत्पर शिव ने संसार में अपने चरित्र को स्वयं प्रकट किया है।
Thus he has himself made manifest his own doing in the world, the conqueror of death, the death of death, ever intent on the deliverance of his devotees.
इत्थम् (ittham) — thusस्व-चरितम् (sva-caritam) — his own deedलोके (loke) — in the worldप्रकटी-कृतवान् (prakaṭī-kṛtavān) — he made manifestस्वयम् (svayam) — himselfमृत्युञ्जयः (mṛtyuñjayaḥ) — the conqueror of deathकाल-कालः (kāla-kālaḥ) — the Death of deathभक्त-उद्धार-परायणः (bhakta-uddhāra-parāyaṇaḥ) — intent on lifting up his devotees
४२ न मे शिवसमानोऽस्ति प्रियः स्वामी सुखप्रदः । सर्वशक्तिप्रदो मेऽस्ति स एव परमेश्वरः ॥
na me śivasamāno'sti priyaḥ svāmī sukhapradaḥ | sarvaśaktiprado me'sti sa eva parameśvaraḥ ||
मुझे शिव के समान अन्य कोई प्रिय, सुख देने वाला स्वामी नहीं है; वे ही परमेश्वर मुझे सब प्रकार की शक्ति देने वाले हैं।
There is no master dear to me and giving happiness equal to Śiva; he alone, the Supreme Lord, is the giver of all power to me.
न (na) — notमे (me) — to meशिव-समानः (śiva-samānaḥ) — equal to Śivaअस्ति (asti) — there isप्रियः (priyaḥ) — dearस्वामी (svāmī) — masterसुख-प्रदः (sukha-pradaḥ) — giver of happinessसर्व-शक्ति-प्रदः (sarva-śakti-pradaḥ) — giver of every powerमे (me) — to meअस्ति (asti) — isसः एव (saḥ eva) — he aloneपरमेश्वरः (parameśvaraḥ) — the supreme Lord
४३ तस्योपास्यां कुरु मुने तमेव सततं भज । तद्यशः शृणु गाय त्वं कुरु नित्यं तदर्चनम् ॥
tasyopāsyāṃ kuru mune tameva satataṃ bhaja | tadyaśaḥ śṛṇu gāya tvaṃ kuru nityaṃ tadarcanam ||
हे मुने! आप उन्हीं की उपासना करें, सदा उन्हीं को भजें; उन्हीं के यश को सुनें और गाएँ, तथा नित्य उन्हीं की अर्चना करें।
Perform his worship, sage; ever revere him alone; hear and sing his glory; ever perform his adoration.
तस्य (tasya) — of himउपास्याम् (upāsyām) — the worshipकुरु (kuru) — makeमुने (mune) — O sageतम् एव (tam eva) — him aloneसततम् (satatam) — constantlyभज (bhaja) — adoreतत्-यशः (tat-yaśaḥ) — his gloryशृणु (śṛṇu) — hearगाय (gāya) — singत्वम् (tvam) — youकुरु (kuru) — makeनित्यम् (nityam) — dailyतत्-अर्चनम् (tat-arcanam) — his worship
४४ कायेन मनसा वाचा यः शङ्करमुपैति भोः । स पण्डित इति ज्ञेयः स जीवन्मुक्त उच्यते ॥
kāyena manasā vācā yaḥ śaṅkaramupaiti bhoḥ | sa paṇḍita iti jñeyaḥ sa jīvanmukta ucyate ||
हे मुने! जो शरीर, मन और वाणी से शंकर को प्राप्त करता है, वही पण्डित जानना चाहिए, और वही जीवन्मुक्त कहलाता है।
Whoever, by body, mind and speech, approaches Śaṅkara — he is to be known as a paṇḍita, he is called liberated while living.
कायेन (kāyena) — with bodyमनसा (manasā) — with mindवाचा (vācā) — with speechयः (yaḥ) — whoशङ्करम् (śaṅkaram) — Śaṅkaraउपैति (upaiti) — approachesभोः (bhoḥ) — O sirसः (saḥ) — heपण्डितः (paṇḍitaḥ) — a learned manइति (iti) — thusज्ञेयः (jñeyaḥ) — is to be knownसः (saḥ) — heजीवत्-मुक्तः (jīvat-muktaḥ) — liberated while livingउच्यते (ucyate) — is called
४५ शिवेति नामदावाग्नेर्महापातकपर्वताः । भस्मीभवन्त्यनायासात्सत्यं सत्यं न संशयः ॥
śiveti nāmadāvāgnermahāpātakaparvatāḥ | bhasmībhavantyanāyāsātsatyaṃ satyaṃ na saṃśayaḥ ||
"शिव" इस नामरूपी दावानल से महापातकरूपी पर्वत भी अनायास ही भस्म हो जाते हैं — यह पूर्णतया सत्य है, इसमें सन्देह नहीं है।
By the wildfire of the name "Śiva", mountains of great sin are reduced to ashes without effort — truth, truth, there is no doubt.
शिव (śiva) — “Śiva”इति (iti) — thusनाम-दावाग्नेः (nāma-dāvāgneḥ) — by the forest-fire that is the Nameमहा-पातक-पर्वताः (mahā-pātaka-parvatāḥ) — the mountains of grave sinभस्मी-भवन्ति (bhasmī-bhavanti) — are reduced to ashअनायासात् (anāyāsāt) — effortlesslyसत्यम् सत्यम् (satyam satyam) — truly, trulyन संशयः (na saṃśayaḥ) — there is no doubt
४६ पापमूलानि दुःखानि विविधान्यपि तान्यतः । शिवार्चनैकनश्यानि नान्यनश्यानि सर्वथा ॥
pāpamūlāni duḥkhāni vividhānyapi tānyataḥ | śivārcanaikanaśyāni nānyanaśyāni sarvathā ||
संसार में पापों के मूलभूत जितने भी प्रकार के दुःख हैं, वे सर्वथा केवल शिवपूजन से ही नष्ट होते हैं, अन्य उपायों से उनका नाश सम्भव नहीं है।
Sorrows rooted in sin, of various kinds too, are destroyed by the worship of Śiva alone; they are not destroyed at all by any other means.
पाप-मूलानि (pāpa-mūlāni) — rooted in sinदुःखानि (duḥkhāni) — sorrowsविविधानि (vividhāni) — of many kindsअपि (api) — alsoतानि (tāni) — theyअतः (ataḥ) — henceशिव-अर्चन-एक-नश्यानि (śiva-arcana-eka-naśyāni) — destructible by the worship of Śiva aloneन (na) — notअन्य-नश्यानि (anya-naśyāni) — destructible by anything elseसर्वथा (sarvathā) — by any means
४७ स वैदिकः स पुण्यात्मा स धन्यः स बुधो मुने । यः सदा कायवाक् चित्तैः शरणं याति शङ्करम् ॥
sa vaidikaḥ sa puṇyātmā sa dhanyaḥ sa budho mune | yaḥ sadā kāyavāk cittaiḥ śaraṇaṃ yāti śaṅkaram ||
हे मुने! वही वैदिक है, वही पुण्यात्मा है, वही धन्य है और वही बुद्धिमान् है, जो सदा शरीर, वाणी और मन से शंकर की शरण में जाता है।
He is a knower of the Veda, he is a pure soul, he is blessed, he is wise, sage, who ever, by body, speech and mind, takes refuge in Śaṅkara.
सः (saḥ) — heवैदिकः (vaidikaḥ) — a knower of the Vedaसः (saḥ) — heपुण्य-आत्मा (puṇya-ātmā) — of meritorious soulसः (saḥ) — heधन्यः (dhanyaḥ) — blessedसः (saḥ) — heबुधः (budhaḥ) — wiseमुने (mune) — O sageयः (yaḥ) — whoसदा (sadā) — alwaysकाय-वाक्-चित्तैः (kāya-vāk-cittaiḥ) — with body, speech and mindशरणम् (śaraṇam) — for refugeयाति (yāti) — goesशङ्करम् (śaṅkaram) — to Śaṅkara
४८ भवन्ति विविधा धर्मा येषां सद्यः फलोन्मुखाः । तेषां भवति विश्वासस्त्रिपुरान्तकपूजने ॥
bhavanti vividhā dharmā yeṣāṃ sadyaḥ phalonmukhāḥ | teṣāṃ bhavati viśvāsastripurāntakapūjane ||
जिनके विविध प्रकार के धर्मकृत्य तत्काल फलोन्मुख होते हैं, उनका पूर्ण विश्वास त्रिपुर के विनाशक शिव में होता है।
Those whose various dharmas become at once eager to bear fruit — theirs is faith in the worship of the destroyer of Tripura.
भवन्ति (bhavanti) — becomeविविधाः (vividhāḥ) — of many kindsधर्माः (dharmāḥ) — the observancesयेषाम् (yeṣām) — whoseसद्यः (sadyaḥ) — at onceफल-उन्मुखाः (phala-unmukhāḥ) — ready to bear fruitतेषाम् (teṣām) — of thoseभवति (bhavati) — there isविश्वासः (viśvāsaḥ) — trustत्रिपुर-अन्तक-पूजने (tripura-antaka-pūjane) — in the worship of the destroyer of Tripura
४९ पातकानि विनश्यन्ति यावन्ति शिवपूजया । भुवि तावन्ति पापानि न सन्त्येव महामुने ॥
pātakāni vinaśyanti yāvanti śivapūjayā | bhuvi tāvanti pāpāni na santyeva mahāmune ||
हे महामुने! शिव की पूजा से जितने पाप नष्ट होते हैं, उतने पाप तो पृथ्वी पर हैं ही नहीं।
As many sins as are destroyed by the worship of Śiva — that many sins do not even exist on earth, great sage.
पातकानि (pātakāni) — sinsविनश्यन्ति (vinaśyanti) — perishयावन्ति (yāvanti) — however manyशिव-पूजया (śiva-pūjayā) — by the worship of Śivaभुवि (bhuvi) — on earthतावन्ति (tāvanti) — that manyपापानि (pāpāni) — sinsन सन्ति (na santi) — do not existएव (eva) — at allमहा-मुने (mahā-mune) — O great sage
५० ब्रह्महत्यादिपापानां राशयोऽप्यमिता मुने । शिवस्मृत्या विनश्यन्ति सत्यं सत्यं वदाम्यहम् ॥
brahmahatyādipāpānāṃ rāśayo'pyamitā mune | śivasmṛtyā vinaśyanti satyaṃ satyaṃ vadāmyaham ||
हे मुने! ब्रह्महत्या आदि पापों की अपरिमित राशियाँ भी शिव के स्मरण मात्र से नष्ट हो जाती हैं, यह मैं पूर्ण सत्य कह रहा हूँ।
Even boundless heaps of sins beginning with the killing of a brahmin, sage, are destroyed by the mere remembrance of Śiva; truth, truth I speak.
ब्रह्म-हत्या-आदि-पापानाम् (brahma-hatyā-ādi-pāpānām) — of sins beginning with the slaying of a brāhmaṇaराशयः (rāśayaḥ) — the heapsअपि (api) — evenअमिताः (amitāḥ) — beyond measureमुने (mune) — O sageशिव-स्मृत्या (śiva-smṛtyā) — by the remembrance of Śivaविनश्यन्ति (vinaśyanti) — perishसत्यम् सत्यम् (satyam satyam) — truly, trulyवदामि (vadāmi) — I sayअहम् (aham) — I
५१ शिवनामतरीं प्राप्य संसाराब्धिं तरन्ति ते । संसारमूलपापानि तस्य नश्यन्त्यसंशयम् ॥
śivanāmatarīṃ prāpya saṃsārābdhiṃ taranti te | saṃsāramūlapāpāni tasya naśyantyasaṃśayam ||
शिवनामरूपी नौका पाकर वे संसार-सागर को पार कर जाते हैं; उसके संसार-मूलक पाप निःसन्देह नष्ट हो जाते हैं।
Having obtained the boat of Śiva's name, they cross the ocean of saṃsāra; the sins rooted in saṃsāra are, for him, destroyed without doubt.
शिव-नाम-तरीम् (śiva-nāma-tarīm) — the boat that is Śiva’s nameप्राप्य (prāpya) — having gainedसंसार-अब्धिम् (saṃsāra-abdhim) — the ocean of worldly existenceतरन्ति (taranti) — crossते (te) — theyसंसार-मूल-पापानि (saṃsāra-mūla-pāpāni) — the sins that are its rootतस्य (tasya) — hisनश्यन्ति (naśyanti) — perishअसंशयम् (asaṃśayam) — beyond doubt
५२ संसारमूलभूतानां पातकानां महामुने । शिवनामकुठारेण विनाशो जायते ध्रुवम् ॥
saṃsāramūlabhūtānāṃ pātakānāṃ mahāmune | śivanāmakuṭhāreṇa vināśo jāyate dhruvam ||
हे महामुने! शिवनामरूपी कुठार से संसार के मूलभूत पापों का नाश अवश्य हो जाता है।
Of the sins that form the root of saṃsāra, great sage, destruction certainly comes about by the axe of Śiva's name.
संसार-मूल-भूतानाम् (saṃsāra-mūla-bhūtānām) — which are the root of worldly existenceपातकानाम् (pātakānām) — of sinsमहा-मुने (mahā-mune) — O great sageशिव-नाम-कुठारेण (śiva-nāma-kuṭhāreṇa) — by the axe that is Śiva’s nameविनाशः (vināśaḥ) — destructionजायते (jāyate) — comes aboutध्रुवम् (dhruvam) — assuredly
५३ शिवनामामृतं पेयं पापदावानलार्दितैः । पापदावाग्नितप्तानां शान्तिस्तेन विना न हि ॥
śivanāmāmṛtaṃ peyaṃ pāpadāvānalārditaiḥ | pāpadāvāgnitaptānāṃ śāntistena vinā na hi ||
पापरूपी दावानल से पीड़ितों को शिवनामरूपी अमृत का पान करना चाहिए; उसके बिना पापदावाग्नि से तप्त लोगों को शान्ति नहीं मिल सकती।
The nectar of Śiva's name is to be drunk by those afflicted by the wildfire of sin; for those burned by the wildfire of sin, there is no peace without it.
शिव-नाम-अमृतम् (śiva-nāma-amṛtam) — the nectar of Śiva’s nameपेयम् (peyam) — is to be drunkपाप-दावानल-अर्दितैः (pāpa-dāvānala-arditaiḥ) — by those tormented by the forest-fire of sinपाप-दावाग्नि-तप्तानाम् (pāpa-dāvāgni-taptānām) — of those burnt by that fireशान्तिः (śāntiḥ) — peaceतेन विना (tena vinā) — without itन हि (na hi) — there is none
५४ शिवेति नामपीयूषवर्षधाराप्लुताः । संसारदवमध्येऽपि न शोचन्ति न संशयः ॥
śiveti nāmapīyūṣavarṣadhārāplutāḥ | saṃsāradavamadhye'pi na śocanti na saṃśayaḥ ||
"शिव" नामरूपी अमृत की वर्षा-धाराओं से भीगे हुए लोग संसाररूपी दावानल के बीच रहते हुए भी शोक नहीं करते, इसमें सन्देह नहीं है।
Those drenched in the streams of the rain of the nectar of the name "Śiva" do not grieve, even in the midst of the wildfire of saṃsāra — there is no doubt.
शिव (śiva) — “Śiva”इति (iti) — thusनाम-पीयूष-वर्ष-धारा-आप्लुताः (nāma-pīyūṣa-varṣa-dhārā-āplutāḥ) — bathed in the streaming rain of the Name’s nectarसंसार-दव-मध्ये (saṃsāra-dava-madhye) — in the midst of the wildfire of existenceअपि (api) — evenन शोचन्ति (na śocanti) — they do not grieveन संशयः (na saṃśayaḥ) — there is no doubt
५५ न भक्तिः शङ्करे पुंसां रागद्वेषरतात्मनाम् । तद्विरुद्धजनानां हि मुक्तिर्भवति सर्वथा ॥
na bhaktiḥ śaṅkare puṃsāṃ rāgadveṣaratātmanām | tadviruddhajanānāṃ hi muktirbhavati sarvathā ||
राग-द्वेष में रत रहने वाले मनुष्यों की शंकर में भक्ति नहीं होती है; किन्तु इसके विपरीत आचरण करने वाले लोगों की मुक्ति सर्वथा निश्चित होती है।
There is no devotion to Śaṅkara in men whose souls are given over to passion and hatred; but for people who are the opposite of that, release comes about entirely.
न (na) — notभक्तिः (bhaktiḥ) — devotionशङ्करे (śaṅkare) — towards Śaṅkaraपुंसाम् (puṃsām) — of menराग-द्वेष-रत-आत्मनाम् (rāga-dveṣa-rata-ātmanām) — whose hearts delight in liking and loathingतत्-विरुद्ध-जनानाम् (tat-viruddha-janānām) — of those free of themहि (hi) — indeedमुक्तिः (muktiḥ) — liberationभवति (bhavati) — comes aboutसर्वथा (sarvathā) — in every way
५६ अनन्तजन्मभिर्येन तपस्तप्तं भविष्यति । तस्यैव भक्तिर्भवति भवानीप्राणवल्लभे ॥
anantajanmabhiryena tapastaptaṃ bhaviṣyati | tasyaiva bhaktirbhavati bhavānīprāṇavallabhe ||
जिसने अनन्त जन्मों तक तपस्या की होगी, उसी की भक्ति भवानी के प्राणवल्लभ शिव के प्रति सम्भव होती है।
He by whom austerity will have been practised through countless births — in him alone arises devotion to the beloved of Bhavānī's own life.
अनन्त-जन्मभिः (ananta-janmabhiḥ) — through endless birthsयेन (yena) — by whomतपः (tapaḥ) — austerityतप्तम् (taptam) — has been practisedभविष्यति (bhaviṣyati) — will have beenतस्य एव (tasya eva) — of him aloneभक्तिः (bhaktiḥ) — devotionभवति (bhavati) — arisesभवानी-प्राण-वल्लभे (bhavānī-prāṇa-vallabhe) — towards him who is dearer than life to Bhavānī
५७ जातापि शङ्करे भक्तिरन्यसाधारणी वृथा । परं त्वव्यभिचारेण शिवभक्तिरपेक्षिता ॥
jātāpi śaṅkare bhaktiranyasādhāraṇī vṛthā | paraṃ tvavyabhicāreṇa śivabhaktirapekṣitā ||
भगवान् शंकर के प्रति उत्पन्न हुई भी साधारण भक्ति व्यर्थ है; केवल अव्यभिचारिणी (अनन्य) शिवभक्ति ही अपेक्षित है।
Even devotion to Śaṅkara that has arisen, if ordinary like devotion to anything else, is in vain; only devotion to Śiva marked by unwavering exclusiveness is what is sought.
जाता (jātā) — arisenअपि (api) — evenशङ्करे (śaṅkare) — towards Śaṅkaraभक्तिः (bhaktiḥ) — devotionअन्य-साधारणी (anya-sādhāraṇī) — shared with othersवृथा (vṛthā) — is vainपरम् (param) — butतु (tu) — indeedअव्यभिचारेण (avyabhicāreṇa) — undeviatingशिव-भक्तिः (śiva-bhaktiḥ) — devotion to Śivaअपेक्षिता (apekṣitā) — is what is required
५८ यस्यासाधारणी शम्भौ भक्तिरव्यभिचारिणी । तस्यैव मोक्षः सुलभो नान्यस्येति मतिर्मम ॥
yasyāsādhāraṇī śambhau bhaktiravyabhicāriṇī | tasyaiva mokṣaḥ sulabho nānyasyeti matirmama ||
जिसकी शम्भु में असाधारण और अव्यभिचारिणी भक्ति है, उसी को मोक्ष सुलभ है, अन्य को नहीं — यही मेरा मत है।
He whose devotion to Śambhu is extraordinary and unwavering — for him alone is release easy, not for another; this is my conviction.
यस्य (yasya) — whoseअसाधारणी (asādhāraṇī) — undividedशम्भौ (śambhau) — in Śambhuभक्तिः (bhaktiḥ) — devotionअव्यभिचारिणी (avyabhicāriṇī) — unswervingतस्य एव (tasya eva) — for him aloneमोक्षः (mokṣaḥ) — liberationसु-लभः (su-labhaḥ) — easy to gainन अन्यस्य (na anyasya) — not for anotherइति (iti) — thusमतिः मम (matiḥ mama) — is my judgement
५९ कृत्वाप्यनन्तपापानि यदि भक्तिर्महेश्वरे । सर्वपापविनिर्मुक्तो भवत्येव न संशयः ॥
kṛtvāpyanantapāpāni yadi bhaktirmaheśvare | sarvapāpavinirmukto bhavatyeva na saṃśayaḥ ||
अनन्त पाप करने के बाद भी यदि महेश्वर में भक्ति हो जाए, तो प्राणी सभी पापों से मुक्त हो ही जाता है, इसमें सन्देह नहीं है।
Even having committed endless sins, if devotion arises to Maheśvara, one indeed becomes freed of every sin — there is no doubt.
कृत्वा (kṛtvā) — having committedअपि (api) — evenअनन्त-पापानि (ananta-pāpāni) — endless sinsयदि (yadi) — ifभक्तिः (bhaktiḥ) — devotionमहेश्वरे (maheśvare) — towards Maheśvaraसर्व-पाप-विनिर्मुक्तः (sarva-pāpa-vinirmuktaḥ) — wholly freed from every sinभवति (bhavati) — he becomesएव (eva) — surelyन संशयः (na saṃśayaḥ) — there is no doubt
६० भवन्ति भस्मसाद् वृक्षा दवदग्धा यथा वने । तथा भवन्ति दग्धानि शाङ्करानामघान्यपि ॥
bhavanti bhasmasād vṛkṣā davadagdhā yathā vane | tathā bhavanti dagdhāni śāṅkarānāmaghānyapi ||
जिस प्रकार वन में दावानल से जले हुए वृक्ष भस्म हो जाते हैं, उसी प्रकार शंकर-भक्तों के पाप भी दग्ध हो जाते हैं।
Just as trees burned by a wildfire in a forest are reduced to ash, so too the sins of those devoted to Śaṅkara's name are burned away.
भवन्ति (bhavanti) — becomeभस्म-सात् (bhasma-sāt) — reduced to ashवृक्षाः (vṛkṣāḥ) — treesदव-दग्धाः (dava-dagdhāḥ) — burnt by a wildfireयथा (yathā) — asवने (vane) — in a forestतथा (tathā) — soभवन्ति (bhavanti) — becomeदग्धानि (dagdhāni) — burntशाङ्करानाम् (śāṅkarānām) — of the devotees of Śaṅkaraअघानि (aghāni) — the sinsअपि (api) — even
६१ यो नित्यं भस्मपूताङ्गो शिवपूजोन्मुखो भवेत् । स तरत्येव संसारमपारमतिदारुणम् ॥
yo nityaṃ bhasmapūtāṅgo śivapūjonmukho bhavet | sa taratyeva saṃsāramapāramatidāruṇam ||
जो नित्य अपने शरीर को भस्म से पवित्र करके शिवपूजा में तत्पर रहता है, वह महान् कष्ट देने वाले अपार संसार-सागर को निश्चित ही पार कर जाता है।
Whoever is ever purified in body by ash and intent on the worship of Śiva crosses over saṃsāra, boundless and most dreadful.
यः (yaḥ) — whoनित्यम् (nityam) — dailyभस्म-पूत-अङ्गः (bhasma-pūta-aṅgaḥ) — his body hallowed by ashशिव-पूजा-उन्मुखः (śiva-pūjā-unmukhaḥ) — bent on the worship of Śivaभवेत् (bhavet) — may beसः (saḥ) — heतरति (tarati) — crossesएव (eva) — surelyसंसारम् (saṃsāram) — worldly existenceअपारम् (apāram) — shorelessअति-दारुणम् (ati-dāruṇam) — most dreadful
६२ ब्रह्मस्वहरणं कृत्वा हत्वापि ब्राह्मणान्बहून् । न लिप्यते नरः पापैर्विरूपाक्षस्य सेवकः ॥
brahmasvaharaṇaṃ kṛtvā hatvāpi brāhmaṇānbahūn | na lipyate naraḥ pāpairvirūpākṣasya sevakaḥ ||
ब्राह्मणों का धन हरण करके और बहुत-से ब्राह्मणों की हत्या करके भी जो मनुष्य विरूपाक्ष भगवान् शंकर की सेवा में लग जाता है, वह उन पापों से लिप्त नहीं होता।
Even having stolen a brahmin's property, even having killed many brahmins, a man who is a servant of Virūpākṣa is not tainted by sins.
ब्रह्म-स्व-हरणम् (brahma-sva-haraṇam) — the seizing of a brāhmaṇa’s propertyकृत्वा (kṛtvā) — having doneहत्वा (hatvā) — having slainअपि (api) — evenब्राह्मणान् (brāhmaṇān) — brāhmaṇasबहून् (bahūn) — manyन लिप्यते (na lipyate) — is not stainedनरः (naraḥ) — the manपापैः (pāpaiḥ) — by sinsविरूपाक्षस्य (virūpākṣasya) — of the odd-eyed oneसेवकः (sevakaḥ) — who is a servant
६३ विलोक्य वेदानखिलान् शिवस्यैवार्चनं परम् । संसारनाशनोपाय इति पूर्वैर्विनिश्चितम् ॥
vilokya vedānakhilān śivasyaivārcanaṃ param | saṃsāranāśanopāya iti pūrvairviniścitam ||
सम्पूर्ण वेदों का अवलोकन करके पूर्ववर्ती विद्वानों ने यही निश्चय किया है कि शिव की पूजा ही संसार-बन्धन के नाश का उपाय है।
Having surveyed all the Vedas, it has been settled by the ancients that the worship of Śiva alone is the supreme means of destroying saṃsāra.
विलोक्य (vilokya) — having surveyedवेदान् (vedān) — the Vedasअखिलान् (akhilān) — allशिवस्य (śivasya) — of Śivaएव (eva) — aloneअर्चनम् (arcanam) — the worshipपरम् (param) — supremeसंसार-नाशन-उपायः (saṃsāra-nāśana-upāyaḥ) — the means of ending worldly existenceइति (iti) — thusपूर्वैः (pūrvaiḥ) — by the ancientsविनिश्चितम् (viniścitam) — was concluded
६४ अद्यप्रभृति यत्नेन सावधानो यथाविधि । साम्बं सदाशिवं भक्त्या भज नित्यं महेश्वरम् ॥
adyaprabhṛti yatnena sāvadhāno yathāvidhi | sāmbaṃ sadāśivaṃ bhaktyā bhaja nityaṃ maheśvaram ||
आज से यत्नपूर्वक सावधान रहकर, विधिपूर्वक, भक्तिभाव से नित्य साम्ब सदाशिव महेश्वर का भजन कीजिए।
From today, with effort, attentive, duly, worship with devotion, ever, Sadāśiva together with Ambā, that Maheśvara.
अद्य-प्रभृति (adya-prabhṛti) — from this day onयत्नेन (yatnena) — with effortसावधानः (sāvadhānaḥ) — attentiveयथा-विधि (yathā-vidhi) — according to ruleसाम्बम् (sāmbam) — him who is with the Motherसदाशिवम् (sadāśivam) — Sadāśivaभक्त्या (bhaktyā) — with devotionभज (bhaja) — adoreनित्यम् (nityam) — dailyमहेश्वरम् (maheśvaram) — Maheśvara
६५ आपादमस्तकं सम्यग्भस्मनोद्धूल्य सादरम् । सर्वश्रुतिश्रुतं शैवं मन्त्रं जप षडक्षरम् ॥
āpādamastakaṃ samyagbhasmanoddhūlya sādaram | sarvaśrutiśrutaṃ śaivaṃ mantraṃ japa ṣaḍakṣaram ||
पैर से लेकर सिर तक सम्यक् रूप से आदरपूर्वक भस्म का लेपन करके, सभी श्रुतियों में सुने गए षडक्षर शैव मन्त्र का जप कीजिए।
Having reverently and duly smeared ash from foot to head, recite the six-syllabled Śaiva mantra, heard in all the śrutis.
आ-पाद-मस्तकम् (ā-pāda-mastakam) — from foot to headसम्यक् (samyak) — dulyभस्मना (bhasmanā) — with ashउद्धूल्य (uddhūlya) — having smeared yourselfस-आदरम् (sa-ādaram) — with reverenceसर्व-श्रुति-श्रुतम् (sarva-śruti-śrutam) — heard in all the Vedasशैवम् (śaivam) — of Śivaमन्त्रम् (mantram) — the mantraजप (japa) — repeatषट्-अक्षरम् (ṣaṭ-akṣaram) — of six syllables
६६ सर्वाङ्गेषु प्रयत्नेन रुद्राक्षान्शिववल्लभान् । धारयस्वातिसद्भक्त्या समन्त्रं विधिपूर्वकम् ॥
sarvāṅgeṣu prayatnena rudrākṣānśivavallabhān | dhārayasvātisadbhaktyā samantraṃ vidhipūrvakam ||
अत्यन्त सद्भक्ति से, विधिपूर्वक, मन्त्रसहित, प्रयत्नपूर्वक अपने सभी अंगों पर शिव के प्रिय रुद्राक्ष धारण कीजिए।
With effort, on all your limbs, with the utmost true devotion, wear rudrākṣas dear to Śiva, together with their mantra, duly.
सर्व-अङ्गेषु (sarva-aṅgeṣu) — on all the limbsप्रयत्नेन (prayatnena) — with careरुद्राक्षान् (rudrākṣān) — rudrākṣasशिव-वल्लभान् (śiva-vallabhān) — dear to Śivaधारयस्व (dhārayasva) — wearअति-सत्-भक्त्या (ati-sat-bhaktyā) — with the truest devotionस-मन्त्रम् (sa-mantram) — with mantraविधि-पूर्वकम् (vidhi-pūrvakam) — according to rule
६७ शृणु शैवीं कथां नित्यं वद शैवीं कथां सदा । पूजयस्वातियत्नेन शिवभक्तान्पुनः पुनः ॥
śṛṇu śaivīṃ kathāṃ nityaṃ vada śaivīṃ kathāṃ sadā | pūjayasvātiyatnena śivabhaktānpunaḥ punaḥ ||
नित्य शैव कथा सुनिए और सदा शैव कथा कहिए; अत्यन्त यत्नपूर्वक शिवभक्तों का बार-बार पूजन कीजिए।
Ever hear the tale of Śiva; ever speak the tale of Śiva; with the utmost effort, worship the devotees of Śiva again and again.
शृणु (śṛṇu) — hearशैवीम् कथाम् (śaivīm kathām) — the tale of Śivaनित्यम् (nityam) — dailyवद (vada) — tellशैवीम् कथाम् (śaivīm kathām) — the tale of Śivaसदा (sadā) — alwaysपूजयस्व (pūjayasva) — worshipअति-यत्नेन (ati-yatnena) — with the greatest careशिव-भक्तान् (śiva-bhaktān) — the devotees of Śivaपुनः पुनः (punaḥ punaḥ) — again and again
६८ अप्रमादेन सततं शिवैकशरणो भव । शिवार्चनेन सततमानन्दः प्राप्यते यतः ॥
apramādena satataṃ śivaikaśaraṇo bhava | śivārcanena satatamānandaḥ prāpyate yataḥ ||
प्रमादरहित होकर सदा एकमात्र शिव की शरण में रहिए, क्योंकि शिवपूजन से ही निरन्तर आनन्द प्राप्त होता है।
Without carelessness, ever take refuge in Śiva alone, since by the worship of Śiva unceasing bliss is obtained.
अप्रमादेन (apramādena) — without heedlessnessसततम् (satatam) — constantlyशिव-एक-शरणः (śiva-eka-śaraṇaḥ) — one whose sole refuge is Śivaभव (bhava) — becomeशिव-अर्चनेन (śiva-arcanena) — by the worship of Śivaसततम् (satatam) — constantlyआनन्दः (ānandaḥ) — blissप्राप्यते (prāpyate) — is attainedयतः (yataḥ) — since
६९ उरस्याधाय विशदे शिवस्य चरणाम्बुजौ । शिवतीर्थानि विचर प्रथमं मुनिसत्तम ॥
urasyādhāya viśade śivasya caraṇāmbujau | śivatīrthāni vicara prathamaṃ munisattama ||
हे मुनिसत्तम! अपने हृदय में शिव के उज्ज्वल चरणकमलों को स्थापित करके पहले शिव के तीर्थों में विचरण कीजिए।
Having placed Śiva's pure lotus feet upon your heart, best of sages, first wander through the holy fords of Śiva.
उरसि (urasi) — on your breastआधाय (ādhāya) — having placedविशदे (viśade) — pureशिवस्य (śivasya) — of Śivaचरण-अम्बुजौ (caraṇa-ambujau) — the two lotus feetशिव-तीर्थानि (śiva-tīrthāni) — the holy places of Śivaविचर (vicara) — wander throughप्रथमम् (prathamam) — firstमुनि-सत्तम (muni-sattama) — O best of sages
७० पश्यन्माहात्म्यमतुलं शङ्करस्य परात्मनः । गच्छानन्दवनं पश्चाच्छम्भुप्रियतमं मुने ॥
paśyanmāhātmyamatulaṃ śaṅkarasya parātmanaḥ | gacchānandavanaṃ paścācchambhupriyatamaṃ mune ||
परमात्मा शंकर की अनुपम महिमा का दर्शन करते हुए फिर आनन्दवन (काशी) जाइए, हे मुने, जो शम्भु को अत्यन्त प्रिय है।
Beholding the incomparable greatness of Śaṅkara, the Supreme Self, go then, sage, to Ānandavana [Kāśī], most dear to Śambhu.
पश्यन् (paśyan) — beholdingमाहात्म्यम् (māhātmyam) — the greatnessअतुलम् (atulam) — matchlessशङ्करस्य (śaṅkarasya) — of Śaṅkaraपर-आत्मनः (para-ātmanaḥ) — the supreme Selfगच्छ (gaccha) — goआनन्द-वनम् (ānanda-vanam) — to the Forest of Blissपश्चात् (paścāt) — afterwardsशम्भु-प्रिय-तमम् (śambhu-priya-tamam) — dearest to Śambhuमुने (mune) — O sage
७१ तत्र विश्वेश्वरं दृष्ट्वा पूजनं कुरु भक्तितः । नत्वा स्तुत्वा विशेषेण निर्विकल्पो भविष्यसि ॥
tatra viśveśvaraṃ dṛṣṭvā pūjanaṃ kuru bhaktitaḥ | natvā stutvā viśeṣeṇa nirvikalpo bhaviṣyasi ||
वहाँ विश्वेश्वर जी का दर्शन करके भक्तिपूर्वक उनका पूजन कीजिए; विशेष रूप से उन्हें प्रणाम और स्तुति करके आप निर्विकल्प हो जाएँगे।
There, having seen Viśveśvara, perform his worship with devotion; having bowed and praised him especially, you will become free of doubt.
तत्र (tatra) — thereविश्वेश्वरम् (viśveśvaram) — Viśveśvaraदृष्ट्वा (dṛṣṭvā) — having beheldपूजनम् (pūjanam) — the worshipकुरु (kuru) — performभक्तितः (bhaktitaḥ) — with devotionनत्वा (natvā) — having bowedस्तुत्वा (stutvā) — having praisedविशेषेण (viśeṣeṇa) — particularlyनिर्विकल्पः (nirvikalpaḥ) — free of all doubtभविष्यसि (bhaviṣyasi) — you will become
७२ ततश्च भवता नूनं विधेयं गमनं मुने । ब्रह्मलोके स्वकामार्थं शासनान्मम भक्तितः ॥
tataśca bhavatā nūnaṃ vidheyaṃ gamanaṃ mune | brahmaloke svakāmārthaṃ śāsanānmama bhaktitaḥ ||
और उसके बाद, हे मुने! मेरी आज्ञा से, भक्तिपूर्वक, अपने मनोरथ की सिद्धि के लिए आपको निश्चय ही ब्रह्मलोक में जाना चाहिए।
And then, sage, by you certainly a going to Brahmaloka should be undertaken, for your own aim, by my command, with devotion.
ततः (tataḥ) — thenच (ca) — andभवता (bhavatā) — by youनूनम् (nūnam) — assuredlyविधेयम् (vidheyam) — is to be madeगमनम् (gamanam) — a journeyमुने (mune) — O sageब्रह्म-लोके (brahma-loke) — to the world of Brahmāस्व-काम-अर्थम् (sva-kāma-artham) — for your own desireशासनात् (śāsanāt) — by the commandमम (mama) — of mineभक्तितः (bhaktitaḥ) — with devotion
७३ नत्वा स्तुत्वा विशेषेण विधिं स्वजनकं मुने । प्रष्टव्यं शिवमाहात्म्यं बहुशः प्रीतचेतसा ॥
natvā stutvā viśeṣeṇa vidhiṃ svajanakaṃ mune | praṣṭavyaṃ śivamāhātmyaṃ bahuśaḥ prītacetasā ||
हे मुने! वहाँ अपने पिता ब्रह्मा जी को विशेष रूप से नमस्कार और स्तुति करके, प्रसन्नचित्त होकर बार-बार शिवमाहात्म्य के विषय में प्रश्न कीजिए।
Having bowed to and praised especially Brahmā, your own father, sage, the greatness of Śiva should be asked of him many times, with a delighted mind.
नत्वा (natvā) — having bowedस्तुत्वा (stutvā) — having praisedविशेषेण (viśeṣeṇa) — particularlyविधिम् (vidhim) — Brahmāस्व-जनकम् (sva-janakam) — your own fatherमुने (mune) — O sageप्रष्टव्यम् (praṣṭavyam) — it is to be askedशिव-माहात्म्यम् (śiva-māhātmyam) — the greatness of Śivaबहुशः (bahuśaḥ) — again and againप्रीत-चेतसा (prīta-cetasā) — with a glad mind
७४ स शैवप्रवरो ब्रह्मा माहात्म्यं शङ्करस्य ते । श्रावयिष्यति सुप्रीत्या शतनामस्तवं च हि ॥
sa śaivapravaro brahmā māhātmyaṃ śaṅkarasya te | śrāvayiṣyati suprītyā śatanāmastavaṃ ca hi ||
वे शैवश्रेष्ठ ब्रह्मा जी आपको अत्यन्त प्रसन्नतापूर्वक शंकर का माहात्म्य और शतनामस्तोत्र भी सुनाएँगे।
That excellent Śaiva, Brahmā, will make you hear the greatness of Śaṅkara, with great pleasure, and the hundred-name hymn too.
सः (saḥ) — heशैव-प्रवरः (śaiva-pravaraḥ) — foremost of Śaivasब्रह्मा (brahmā) — Brahmāमाहात्म्यम् (māhātmyam) — the greatnessशङ्करस्य (śaṅkarasya) — of Śaṅkaraते (te) — to youश्रावयिष्यति (śrāvayiṣyati) — will cause to be heardसु-प्रीत्या (su-prītyā) — with gladnessशत-नाम-स्तवम् (śata-nāma-stavam) — the hymn of the hundred namesच (ca) — andहि (hi) — indeed
७५ अद्यतस्त्वं भव मुने शैवः शिवपरायणः । मुक्तिभागी विशेषेण शिवस्ते शं विधास्यति ॥
adyatastvaṃ bhava mune śaivaḥ śivaparāyaṇaḥ | muktibhāgī viśeṣeṇa śivaste śaṃ vidhāsyati ||
हे मुने! आज से आप शिवाराधन में तत्पर शिवभक्त हो जाइए, और विशेष रूप से मोक्ष के भागी बनिए; भगवान् शिव आपका कल्याण करेंगे।"
From today, sage, become a Śaiva, devoted to Śiva; especially a sharer in release — Śiva will bring about your welfare."
अद्यतः (adyataḥ) — from todayत्वम् (tvam) — youभव (bhava) — becomeमुने (mune) — O sageशैवः (śaivaḥ) — a Śaivaशिव-परायणः (śiva-parāyaṇaḥ) — wholly given to Śivaमुक्ति-भागी (mukti-bhāgī) — a partaker of liberationविशेषेण (viśeṣeṇa) — especiallyशिवः (śivaḥ) — Śivaते (te) — for youशम् (śam) — well-beingविधास्यति (vidhāsyati) — will ordain
७६ इत्थं विष्णुर्मुनिं प्रीत्या ह्युपदिश्य प्रसन्नधीः । स्मृत्वा नुत्वा शिवं स्तुत्वा ततस्त्वन्तरधीयत ॥
itthaṃ viṣṇurmuniṃ prītyā hyupadiśya prasannadhīḥ | smṛtvā nutvā śivaṃ stutvā tatastvantaradhīyata ||
इस प्रकार प्रसन्नचित्त भगवान् विष्णु मुनि को प्रेमपूर्वक उपदेश देकर, शिव जी का स्मरण, वन्दन और स्तवन करके, वहाँ से अन्तर्धान हो गए।
Thus Viṣṇu, his mind pleased, having instructed the sage with love, having called Śiva to mind, bowed to him, and praised him, then vanished from sight.
इत्थम् (ittham) — thusविष्णुः (viṣṇuḥ) — Viṣṇuमुनिम् (munim) — the sageप्रीत्या (prītyā) — with affectionहि (hi) — indeedउपदिश्य (upadiśya) — having instructedप्रसन्न-धीः (prasanna-dhīḥ) — of gladdened mindस्मृत्वा (smṛtvā) — having called to mindनुत्वा (nutvā) — having salutedशिवम् (śivam) — Śivaस्तुत्वा (stutvā) — having praisedततः (tataḥ) — thenतु (tu) — indeedअन्तरधीयत (antaradhīyata) — he vanished
इति श्रीशिवमहापुराणे द्वितीयायां रुद्रसंहितायां प्रथमखण्डे सृष्ट्युपाख्याने नारदाय विष्णूपदेशवर्णनं नाम चतुर्थोऽध्यायः ॥ ४ ॥
Here ends the fourth chapter — “The Account of Viṣṇu's Teaching to Nārada” — in the tale of creation, in the first section, of the second Saṃhitā, that of Rudra, of the venerable Śiva Mahāpurāṇa.
इस प्रकार श्रीशिव महापुराण की द्वितीय रुद्र संहिता के प्रथम खण्ड, सृष्ट्युपाख्यान में “नारद-विष्णु-उपदेश-वर्णन” नामक चौथा अध्याय समाप्त हुआ।