॥ ॐ श्रीसाम्बशिवाय नमः ॥ ॥ ॐ श्रीगणेशाय नमः ॥
श्रीशिवमहापुराण
माहात्म्यअथ पञ्चमोऽध्यायः
Chanchulā, now Pārvatī's companion, asks after her dead husband and learns he is a piśāca on the Vindhya. At her plea the goddess sends the gandharva Tumburu, who binds the piśāca, recites him the whole Śiva Purāṇa before a gathering of gods and sages, and carries him — freed and divine — to Śiva's world. चंचुला, जो अब पार्वती की सखी है, अपने मृत पति के विषय में पूछती है और जानती है कि वह विन्ध्य पर्वत पर पिशाच है। उसकी प्रार्थना पर देवी गन्धर्व तुम्बुरु को भेजती हैं, जो उस पिशाच को बाँधकर, देवताओं और ऋषियों की सभा के सामने उसे पूरा शिवपुराण सुनाते हैं, और उसे — मुक्त और दिव्य — शिवलोक ले जाते हैं।
१ सूत सूत महाभाग धन्यस्त्वं शिवसक्तधीः । श्रावितेयं कथास्माकमद्भुता भक्तिवर्धिनी ॥
sūta sūta mahābhāga dhanyastvaṃ śivasaktadhīḥ | śrāviteyaṃ kathāsmākamadbhutā bhaktivardhinī ||
हे सूत, हे महाभाग, आप धन्य हैं, आपकी बुद्धि शिव में लगी है; यह अद्भुत, भक्ति बढ़ाने वाली कथा आपने हमें सुनाई।
Sūta, O greatly blessed Sūta, you are fortunate, your mind fixed on Śiva; this wonderful, devotion-increasing tale you have made us hear.
सूत सूत (sūta sūta) — O Sūta, Sūtaमहा-भाग (mahā-bhāga) — O greatly blessed oneधन्यः त्वम् (dhanyaḥ tvam) — blessed are youशिव-सक्त-धीः (śiva-sakta-dhīḥ) — your mind fastened on Śivaश्राविता (śrāvitā) — has been given us to hearइयम् कथा (iyam kathā) — this storyअस्माकम् (asmākam) — for usअद्भुता (adbhutā) — wonderfulभक्ति-वर्धिनी (bhakti-vardhinī) — making devotion grow
२ तत्र गत्वा किं चकार चञ्चुला प्राप्तसद्गतिः । तत् त्वं वद विशेषेण तत्पतेश्च महामते ॥
tatra gatvā kiṃ cakāra cañculā prāptasadgatiḥ | tat tvaṃ vada viśeṣeṇa tatpateśca mahāmate ||
वहाँ जाकर, सद्गति पाकर चंचुला ने क्या किया — और उसके पति का क्या हुआ? हे महाबुद्धिमान, यह विस्तार से कहिए।
Having gone there, what did Chanchulā do once she had won that good state — and what of her husband? Tell it in full, O deep-minded one.
तत्र गत्वा (tatra gatvā) — having gone thereकिम् चकार (kim cakāra) — what did she doचञ्चुला (cañculā) — Cañculāप्राप्त-सत्-गतिः (prāpta-sat-gatiḥ) — having reached the good stateतत् त्वम् वद (tat tvam vada) — tell us thatविशेषेण (viśeṣeṇa) — in detailतत्-पतेः च (tat-pateḥ ca) — and of her husbandमहा-मते (mahā-mate) — O you of great mind
३ सा कदाचिदुमां देवीमुपगम्य प्रणम्य च । सुतुष्टाव करौ बद्ध्वा परमानन्दसम्प्लुता ॥
sā kadācidumāṃ devīmupagamya praṇamya ca | sutuṣṭāva karau baddhvā paramānandasamplutā ||
एक दिन देवी उमा के पास जाकर, प्रणाम कर, हाथ जोड़े, परम आनन्द में डूबी हुई उसने उनकी स्तुति की।
One day, drawing near to the goddess Umā and bowing, hands folded, flooded with the highest joy, she sang her praise.
सा (sā) — sheकदाचित् (kadācit) — onceउमाम् देवीम् (umām devīm) — the goddess Umāउपगम्य (upagamya) — having approachedप्रणम्य च (praṇamya ca) — and having bowedसुतुष्टाव (sutuṣṭāva) — praised her wellकरौ बद्ध्वा (karau baddhvā) — hands folded togetherपरम-आनन्द-सम्प्लुता (parama-ānanda-samplutā) — flooded with the highest joy
४ गिरिजे स्कन्दमातस्त्वं सेविता सर्वदा नरैः । सर्वसौख्यप्रदे शम्भुप्रिये ब्रह्मस्वरूपिणि ॥
girije skandamātastvaṃ sevitā sarvadā naraiḥ | sarvasaukhyaprade śambhupriye brahmasvarūpiṇi ||
हे गिरिजा, हे स्कन्दमाता — मनुष्य सदा आपकी सेवा करते हैं; हे सर्व सुख देने वाली, हे शम्भुप्रिये, हे ब्रह्मस्वरूपिणि;
Girijā, mother of Skanda — you are served by men always; giver of every happiness, beloved of Śambhu, you whose nature is Brahman;
गिरिजे (girije) — O daughter of the mountainस्कन्द-मातः (skanda-mātaḥ) — O mother of Skandaत्वम् (tvam) — youसेविता (sevitā) — are servedसर्वदा (sarvadā) — alwaysनरैः (naraiḥ) — by peopleसर्व-सौख्य-प्रदे (sarva-saukhya-prade) — giver of every happinessशम्भु-प्रिये (śambhu-priye) — beloved of Śambhuब्रह्म-स्वरूपिणि (brahma-svarūpiṇi) — whose very form is Brahman
५ विष्णुब्रह्मादिभिस्सेव्या सगुणा निर्गुणापि च । त्वमाद्या प्रकृतिस्सूक्ष्मा सच्चिदानन्दरूपिणी ॥
viṣṇubrahmādibhissevyā saguṇā nirguṇāpi ca | tvamādyā prakṛtissūkṣmā saccidānandarūpiṇī ||
— विष्णु, ब्रह्मा आदि से सेव्य; सगुणा और निर्गुणा भी; आप आद्या प्रकृति हैं, सूक्ष्म, सच्चिदानन्दस्वरूपा;
— to be served by Viṣṇu, Brahmā and the rest; with qualities and also without them; you are the first Prakṛti, subtle, whose form is being, awareness and bliss;
विष्णु-ब्रह्म-आदिभिः (viṣṇu-brahma-ādibhiḥ) — by Viṣṇu, Brahmā and the restसेव्या (sevyā) — to be servedसगुणा (saguṇā) — with qualitiesनिर्गुणा अपि च (nirguṇā api ca) — and beyond qualities tooत्वम् (tvam) — youआद्या प्रकृतिः (ādyā prakṛtiḥ) — the primal Natureसूक्ष्मा (sūkṣmā) — subtleसत्-चित्-आनन्द-रूपिणी (sat-cit-ānanda-rūpiṇī) — whose form is being, consciousness and bliss
६ सृष्टिस्थितिलयकरी त्रिगुणा त्रिसुरालया । ब्रह्मविष्णुमहेशानां सुप्रतिष्ठाकरा परा ॥
sṛṣṭisthitilayakarī triguṇā trisurālayā | brahmaviṣṇumaheśānāṃ supratiṣṭhākarā parā ||
— सृष्टि, स्थिति और लय करने वाली, त्रिगुणा, तीनों देवों का आश्रय; ब्रह्मा, विष्णु और महेश को भली भाँति प्रतिष्ठित करने वाली परा शक्ति।
— maker of creation, keeping and dissolution, of the three strands, the seat of the three gods; the supreme one who firmly establishes Brahmā, Viṣṇu and Maheśa.
सृष्टि-स्थिति-लय-करी (sṛṣṭi-sthiti-laya-karī) — doer of creation, maintenance and dissolutionत्रि-गुणा (tri-guṇā) — of the three strandsत्रि-सुर-आलया (tri-sura-ālayā) — the dwelling of the three godsब्रह्म-विष्णु-महेशानाम् (brahma-viṣṇu-maheśānām) — of Brahmā, Viṣṇu and Maheśaसु-प्रतिष्ठा-करा (su-pratiṣṭhā-karā) — the firm groundपरा (parā) — supreme
७ इति स्तुत्वा महेशीं तां चञ्चुला प्राप्तसद्गतिः । विरराम नतस्कन्धा प्रेमपूर्णाश्रुलोचना ॥
iti stutvā maheśīṃ tāṃ cañculā prāptasadgatiḥ | virarāma nataskandhā premapūrṇāśrulocanā ||
इस प्रकार महेशी की स्तुति करके, सद्गति पाई हुई चंचुला कंधे झुकाए, प्रेम के आँसुओं से भरी आँखों से मौन हो गई।
Having praised the great goddess thus, Chanchulā — who had won the good state — fell silent, her shoulders bowed, her eyes full of loving tears.
इति स्तुत्वा (iti stutvā) — having praised her thusमहेशीम् ताम् (maheśīm tām) — that great goddessचञ्चुला (cañculā) — Cañculāप्राप्त-सत्-गतिः (prāpta-sat-gatiḥ) — who had reached the good stateविरराम (virarāma) — fell silentनत-स्कन्धा (nata-skandhā) — her shoulders bowedप्रेम-पूर्ण-अश्रु-लोचना (prema-pūrṇa-aśru-locanā) — her eyes full of tears of love
८ ततः सा करुणाविष्टा पार्वती शङ्करप्रिया । तामुवाच महाप्रीत्या चञ्चुलां भक्तवत्सला ॥
tataḥ sā karuṇāviṣṭā pārvatī śaṅkarapriyā | tāmuvāca mahāprītyā cañculāṃ bhaktavatsalā ||
तब करुणा से भरी हुई शंकरप्रिया, भक्तवत्सला पार्वती ने बड़े प्रेम से चंचुला से कहा।
Then Pārvatī, beloved of Śaṅkara, filled with compassion, tender to her devotees, spoke to Chanchulā with great affection.
ततः (tataḥ) — thenसा (sā) — sheकरुणा-आविष्टा (karuṇā-āviṣṭā) — filled with compassionपार्वती (pārvatī) — Pārvatīशङ्कर-प्रिया (śaṅkara-priyā) — beloved of Śaṅkaraताम् उवाच (tām uvāca) — said to herमहा-प्रीत्या (mahā-prītyā) — with great affectionचञ्चुलाम् (cañculām) — to Cañculāभक्त-वत्सला (bhakta-vatsalā) — tender to her devotees
९ चञ्चुले सखि सुप्रीतानया स्तुत्यास्मि सुन्दरि । किं याचसे वरं ब्रूहि नादेयं विद्यते तव ॥
cañcule sakhi suprītānayā stutyāsmi sundari | kiṃ yācase varaṃ brūhi nādeyaṃ vidyate tava ||
हे सखी चंचुला, हे सुन्दरि — इस स्तुति से मैं बहुत प्रसन्न हूँ। क्या वर माँगती हो? कहो; तुम्हारे लिए कुछ भी अदेय नहीं।
Chanchulā, my friend — I am well pleased by this praise, fair one. What boon do you ask? Say it; there is nothing I may not give you.
चञ्चुले (cañcule) — O Cañculāसखि (sakhi) — my friendसु-प्रीता (su-prītā) — well pleasedअनया स्तुत्या (anayā stutyā) — by this praiseअस्मि (asmi) — I amसुन्दरि (sundari) — O lovely oneकिम् याचसे (kim yācase) — what do you askवरम् (varam) — a boonब्रूहि (brūhi) — sayन आदेयम् (na ādeyam) — nothing that cannot be givenविद्यते (vidyate) — existsतव (tava) — for you
१० इत्युक्ता सा गिरिजया चञ्चुला सुप्रणम्य ताम् । पर्यपृच्छत सुप्रीत्या साञ्जलिर्नतमस्तका ॥
ityuktā sā girijayā cañculā supraṇamya tām | paryapṛcchata suprītyā sāñjalirnatamastakā ||
गिरिजा के ऐसा कहने पर चंचुला ने उन्हें भली भाँति प्रणाम कर, हाथ जोड़े, सिर झुकाए, प्रेम से पूछा:
Spoken to thus by Girijā, Chanchulā, bowing low to her, hands joined and head bent, asked with great affection:
इति उक्ता (iti uktā) — thus addressedसा (sā) — sheगिरिजया (girijayā) — by Girijāचञ्चुला (cañculā) — Cañculāसु-प्रणम्य (su-praṇamya) — having bowed lowताम् (tām) — to herपर्यपृच्छत (paryapṛcchata) — askedसु-प्रीत्या (su-prītyā) — with great loveस-अञ्जलिः (sa-añjaliḥ) — palms joinedनत-मस्तका (nata-mastakā) — her head bent
११ मम भर्ताधुना क्वास्ते नैव जानामि तद्गतिम् । तेन युक्ता यथाहं वै भवामि गिरिजेऽनघे ॥
mama bhartādhunā kvāste naiva jānāmi tadgatim | tena yuktā yathāhaṃ vai bhavāmi girije'naghe ||
मेरे पति इस समय कहाँ हैं? मैं उनकी गति नहीं जानती। हे निष्पाप गिरिजा, ऐसा करें कि मैं उनसे मिल सकूँ —
Where is my husband now? I do not know his state at all. Sinless Girijā, grant that I may be united with him —
मम भर्ता (mama bhartā) — my husbandअधुना (adhunā) — nowक्व आस्ते (kva āste) — where does he dwellन एव जानामि (na eva jānāmi) — I do not know at allतत्-गतिम् (tat-gatim) — the course he has goneतेन युक्ता (tena yuktā) — joined with himयथा अहम् वै (yathā aham vai) — so that I mayभवामि (bhavāmi) — becomeगिरिजे (girije) — O Girijāअनघे (anaghe) — O sinless one
१२ तथैव कुरु कल्याणि कृपया दीनवत्सले । महादेवि महेशानि भर्ता मे वृषलीपतिः । मत्तः पूर्वं मृतः पापी न जाने कां गतिं गतः ॥
tathaiva kuru kalyāṇi kṛpayā dīnavatsale | mahādevi maheśāni bhartā me vṛṣalīpatiḥ | mattaḥ pūrvaṃ mṛtaḥ pāpī na jāne kāṃ gatiṃ gataḥ ||
— वैसा ही कीजिए, हे कल्याणि, हे दीनवत्सले। हे महादेवि, हे महेशानि: मेरे पति एक नीच स्त्री के पति थे, पापी, जो मुझसे पहले मर गए; मैं नहीं जानती वे किस गति को गए।
— so do it, gracious one, kind to the wretched. Great goddess, queen of Maheśa: my husband was a low woman's man, a sinner who died before me; I do not know to what state he has gone.
तथा एव कुरु (tathā eva kuru) — do just thatकल्याणि (kalyāṇi) — O auspicious oneकृपया (kṛpayā) — in kindnessदीन-वत्सले (dīna-vatsale) — tender to the wretchedमहा-देवि (mahā-devi) — O great goddessमहेशानि (maheśāni) — O consort of Maheśaभर्ता मे (bhartā me) — my husbandवृषली-पतिः (vṛṣalī-patiḥ) — consort of a low womanमत्तः पूर्वम् (mattaḥ pūrvam) — before meमृतः (mṛtaḥ) — diedपापी (pāpī) — the sinnerन जाने (na jāne) — I do not knowकाम् गतिम् गतः (kām gatim gataḥ) — to what state he has gone
१३ इत्याकर्ण्य वचस्तस्याश्चञ्चुलाया हि पार्वती । प्रत्युवाच सुसम्प्रीत्या गिरिजा नयवत्सला ॥
ityākarṇya vacastasyāścañculāyā hi pārvatī | pratyuvāca susamprītyā girijā nayavatsalā ||
चंचुला के ये वचन सुनकर पार्वती — गिरिजा, नीति के प्रति वत्सल — ने बड़े प्रेम से उत्तर दिया:
Hearing these words of Chanchulā, Pārvatī — Girijā, tender toward what is right — answered her with great affection:
इति आकर्ण्य (iti ākarṇya) — having heard thusवचः (vacaḥ) — the wordsतस्याः (tasyāḥ) — of herचञ्चुलायाः (cañculāyāḥ) — of Cañculāहि (hi) — indeedपार्वती (pārvatī) — Pārvatīप्रत्युवाच (pratyuvāca) — repliedसु-सम्प्रीत्या (su-samprītyā) — with great affectionगिरिजा (girijā) — Girijāनय-वत्सला (naya-vatsalā) — tender in her guidance
१४ सुते भर्ता बिन्दुगाह्वो महापापी दुराशयः । वेश्याभोगी महामूढो मृत्वा स नरकं गतः ॥
sute bhartā bindugāhvo mahāpāpī durāśayaḥ | veśyābhogī mahāmūḍho mṛtvā sa narakaṃ gataḥ ||
हे पुत्री, तुम्हारा पति, बिन्दुग नाम वाला, महापापी, दुष्ट-हृदय, वेश्यागामी, अत्यन्त मूढ़ था; मरकर वह नरक गया।
Daughter, your husband, Bindu by name, was a great sinner, evil-minded, a courtesan's man, deeply deluded; on dying he went to hell.
सुते (sute) — my daughterभर्ता (bhartā) — the husbandबिन्दुग-आह्वः (binduga-āhvaḥ) — named Bindhugaमहा-पापी (mahā-pāpī) — a great sinnerदुर्-आशयः (dur-āśayaḥ) — evil at heartवेश्या-भोगी (veśyā-bhogī) — enjoyer of a courtesanमहा-मूढः (mahā-mūḍhaḥ) — utterly deludedमृत्वा (mṛtvā) — having diedसः (saḥ) — heनरकम् गतः (narakam gataḥ) — went to hell
१५ भुक्त्वा नरकदुःखानि विविधान्यमिताः समाः । पापशेषेण पापात्मा विन्ध्ये जातः पिशाचकः ॥
bhuktvā narakaduḥkhāni vividhānyamitāḥ samāḥ | pāpaśeṣeṇa pāpātmā vindhye jātaḥ piśācakaḥ ||
अनगिनत वर्षों तक नरक के नाना दुःख भोगकर, शेष पाप से वह पापात्मा विन्ध्य पर्वत पर पिशाच हुआ।
Having borne many kinds of hell's pains for countless years, that sinful soul, by the remainder of his sin, was born a piśāca on the Vindhya.
भुक्त्वा (bhuktvā) — having undergoneनरक-दुःखानि (naraka-duḥkhāni) — the torments of hellविविधानि (vividhāni) — of many kindsअमिताः समाः (amitāḥ samāḥ) — for countless yearsपाप-शेषेण (pāpa-śeṣeṇa) — by the remainder of his sinपाप-आत्मा (pāpa-ātmā) — the sinful soulविन्ध्ये (vindhye) — in the Vindhyaजातः (jātaḥ) — was bornपिशाचकः (piśācakaḥ) — a piśāca, a flesh-eating ghost
१६ इदानीं स पिशाचोऽस्ति नानाक्लेशसमन्वितः । तत्रैव वातभुग्दुष्टः सर्वकष्टवहः सदा ॥
idānīṃ sa piśāco'sti nānākleśasamanvitaḥ | tatraiva vātabhugduṣṭaḥ sarvakaṣṭavahaḥ sadā ||
इस समय भी वह पिशाच है, नाना क्लेशों से युक्त; वहीं वह दुष्ट वायु पीकर रहता है और सदा सब कष्ट सहता है।
Even now he is a piśāca, beset with all sorts of torment; there the wretch feeds on wind and bears every hardship, always.
इदानीम् (idānīm) — at presentसः (saḥ) — heपिशाचः अस्ति (piśācaḥ asti) — is a piśācaनाना-क्लेश-समन्वितः (nānā-kleśa-samanvitaḥ) — beset with torments of every kindतत्र एव (tatra eva) — in that very placeवात-भुक् (vāta-bhuk) — feeding on windदुष्टः (duṣṭaḥ) — wretchedसर्व-कष्ट-वहः (sarva-kaṣṭa-vahaḥ) — bearing every hardshipसदा (sadā) — always
१७ इति गौर्या वचः श्रुत्वा चञ्चुला सा शुभव्रता । पतिदुःखेन महता दुःखितासीत्तदा किल ॥
iti gauryā vacaḥ śrutvā cañculā sā śubhavratā | patiduḥkhena mahatā duḥkhitāsīttadā kila ||
गौरी के ये वचन सुनकर उत्तम व्रत वाली चंचुला उस समय पति के महान दुःख से दुखी हो गई।
Hearing these words of Gaurī, Chanchulā, keeper of a good vow, was then indeed stricken with grief at her husband's great suffering.
इति (iti) — thusगौर्याः (gauryāḥ) — of Gaurīवचः (vacaḥ) — the wordsश्रुत्वा (śrutvā) — having heardचञ्चुला (cañculā) — Cañculāसा (sā) — sheशुभ-व्रता (śubha-vratā) — of holy vowपति-दुःखेन (pati-duḥkhena) — by grief for her husbandमहता (mahatā) — greatदुःखिता आसीत् (duḥkhitā āsīt) — became strickenतदा किल (tadā kila) — then indeed
१८ समाधाय ततश्चित्तं सुप्रणम्य महेश्वरीम् । पुनः पप्रच्छ सा नारी हृदयेन विदूयता ॥
samādhāya tataścittaṃ supraṇamya maheśvarīm | punaḥ papraccha sā nārī hṛdayena vidūyatā ||
फिर मन को स्थिर कर, महेश्वरी को प्रणाम कर, व्यथित हृदय से उस नारी ने पुनः पूछा:
Then, steadying her mind and bowing low to Maheśvarī, that woman, her heart in pain, asked again:
समाधाय (samādhāya) — having steadiedततः (tataḥ) — thenचित्तम् (cittam) — her mindसु-प्रणम्य (su-praṇamya) — having bowed lowमहेश्वरीम् (maheśvarīm) — to the great goddessपुनः (punaḥ) — againपप्रच्छ (papraccha) — she askedसा नारी (sā nārī) — that womanहृदयेन विदूयता (hṛdayena vidūyatā) — with an aching heart
१९ महेश्वरि महादेवि कृपां कुरु ममोपरि । समुद्धर पतिं मेऽद्य दुष्टकर्मकरं खलम् ॥
maheśvari mahādevi kṛpāṃ kuru mamopari | samuddhara patiṃ me'dya duṣṭakarmakaraṃ khalam ||
हे महेश्वरि, हे महादेवि, मुझ पर कृपा कीजिए: आज मेरे पति का उद्धार कीजिए — वह दुष्ट, कुकर्म करने वाला।
Maheśvarī, great goddess, show me grace: lift up my husband today — a wicked man, a doer of evil deeds.
महेश्वरि (maheśvari) — O Maheśvarīमहा-देवि (mahā-devi) — O great goddessकृपाम् कुरु (kṛpām kuru) — show compassionमम उपरि (mama upari) — upon meसमुद्धर (samuddhara) — lift upपतिम् मे (patim me) — my husbandअद्य (adya) — todayदुष्ट-कर्म-करम् (duṣṭa-karma-karam) — doer of wicked deedsखलम् (khalam) — base
२० केनोपायेन मे भर्ता पापात्मा स कुबुद्धिमान् । सद्गतिं प्राप्नुयाद्देवि तद्वदाशु नमोऽस्तु ते ॥
kenopāyena me bhartā pāpātmā sa kubuddhimān | sadgatiṃ prāpnuyāddevi tadvadāśu namo'stu te ||
हे देवि, किस उपाय से मेरे वे पापात्मा, कुबुद्धि पति सद्गति पा सकते हैं? शीघ्र बताइए। आपको नमस्कार।
By what means may my husband, that sinful, ill-minded soul, reach a good state, goddess? Tell it quickly. Homage to you.
केन उपायेन (kena upāyena) — by what meansमे भर्ता (me bhartā) — my husbandपाप-आत्मा (pāpa-ātmā) — sinful of soulसः (saḥ) — heकु-बुद्धिमान् (ku-buddhimān) — of evil understandingसत्-गतिम् (sat-gatim) — a good stateप्राप्नुयात् (prāpnuyāt) — might attainदेवि (devi) — O goddessतत् वद (tat vada) — tell me thatआशु (āśu) — quicklyनमः अस्तु ते (namaḥ astu te) — salutation be to you
२१ इत्याकर्ण्य वचस्तस्याः पार्वती भक्तवत्सला । प्रत्युवाच प्रसन्नात्मा चञ्चुलां स्वसखीं च ताम् ॥
ityākarṇya vacastasyāḥ pārvatī bhaktavatsalā | pratyuvāca prasannātmā cañculāṃ svasakhīṃ ca tām ||
उसके ये वचन सुनकर भक्तवत्सला पार्वती, प्रसन्न मन से, अपनी सखी चंचुला से बोलीं:
Hearing her words, Pārvatī, tender to her devotees, glad at heart, answered Chanchulā, that friend of hers:
इति आकर्ण्य (iti ākarṇya) — having heard thusवचः तस्याः (vacaḥ tasyāḥ) — her wordsपार्वती (pārvatī) — Pārvatīभक्त-वत्सला (bhakta-vatsalā) — tender to her devoteesप्रत्युवाच (pratyuvāca) — repliedप्रसन्न-आत्मा (prasanna-ātmā) — of gracious spiritचञ्चुलाम् (cañculām) — to Cañculāस्व-सखीम् च ताम् (sva-sakhīm ca tām) — her own companion
२२ शृणुयाद्यदि ते भर्ता पुण्यां शिवकथां पराम् । निस्तीर्य दुर्गतिं सर्वां सद्गतिं प्राप्नुयादिति ॥
śṛṇuyādyadi te bhartā puṇyāṃ śivakathāṃ parām | nistīrya durgatiṃ sarvāṃ sadgatiṃ prāpnuyāditi ||
यदि तुम्हारे पति शिव की पवित्र, परम कथा सुनें, तो वे समस्त दुर्गति को पार कर सद्गति पा जाएँगे।
If your husband were to hear the holy, supreme tale of Śiva, he would cross over every evil state and reach a good one.
शृणुयात् (śṛṇuyāt) — if he should hearयदि (yadi) — ifते भर्ता (te bhartā) — your husbandपुण्याम् (puṇyām) — holyशिव-कथाम् (śiva-kathām) — the story of Śivaपराम् (parām) — supremeनिस्तीर्य (nistīrya) — having crossed beyondदुर्गतिम् सर्वाम् (durgatim sarvām) — all his evil stateसत्-गतिम् (sat-gatim) — a good stateप्राप्नुयात् इति (prāpnuyāt iti) — he would attain — so she said
२३ इति गौर्या वचः श्रुत्वामृताक्षरमथादरात् । कृताञ्जलिर्नतस्कन्धा प्रणनाम पुनः पुनः ॥
iti gauryā vacaḥ śrutvāmṛtākṣaramathādarāt | kṛtāñjalirnataskandhā praṇanāma punaḥ punaḥ ||
गौरी के इन अमृत-अक्षर वचनों को आदर से सुनकर, हाथ जोड़े, कंधे झुकाए, उसने बार-बार प्रणाम किया,
Hearing these nectar-syllabled words of Gaurī with reverence, hands joined, shoulders bowed, she bowed again and again,
इति (iti) — thusगौर्याः (gauryāḥ) — of Gaurīवचः (vacaḥ) — the wordsश्रुत्वा (śrutvā) — having heardअमृत-अक्षरम् (amṛta-akṣaram) — whose every syllable was nectarअथ (atha) — thenआदरात् (ādarāt) — reverentlyकृत-अञ्जलिः (kṛta-añjaliḥ) — palms joinedनत-स्कन्धा (nata-skandhā) — shoulders bowedप्रणनाम (praṇanāma) — she bowedपुनः पुनः (punaḥ punaḥ) — again and again
२४ तत्कथाश्रवणं भर्तुः सर्वपापविशुद्धये । सद्गतिप्राप्तये चैव प्रार्थयामास तां तदा ॥
tatkathāśravaṇaṃ bhartuḥ sarvapāpaviśuddhaye | sadgatiprāptaye caiva prārthayāmāsa tāṃ tadā ||
— और तब उनसे प्रार्थना की कि उसके पति उस कथा को सुनें, जिससे उनके समस्त पाप की शुद्धि और सद्गति की प्राप्ति हो।
— and then prayed to her that her husband might hear that tale, for the cleansing of all his sin and for the winning of a good state.
तत्-कथा-श्रवणम् (tat-kathā-śravaṇam) — the hearing of that storyभर्तुः (bhartuḥ) — for her husbandसर्व-पाप-विशुद्धये (sarva-pāpa-viśuddhaye) — for the cleansing of every sinसत्-गति-प्राप्तये च एव (sat-gati-prāptaye ca eva) — and for the winning of a good stateप्रार्थयामास (prārthayāmāsa) — she beggedताम् (tām) — of herतदा (tadā) — then
२५ तया मुहुर्मुहुर्नार्या प्रार्थ्यमाना शिवप्रिया । गौरी कृपान्वितासीत् सा महेशी भक्तवत्सला ॥
tayā muhurmuhurnāryā prārthyamānā śivapriyā | gaurī kṛpānvitāsīt sā maheśī bhaktavatsalā ||
उस नारी के बार-बार प्रार्थना करने पर शिवप्रिया गौरी — महेशी, भक्तवत्सला — दया से भर गईं।
Prayed to again and again by that woman, Gaurī — Śiva's beloved, the great goddess, tender to her devotees — was moved to compassion.
तया (tayā) — by herमुहुः मुहुः (muhuḥ muhuḥ) — again and againनार्या (nāryā) — the womanप्रार्थ्यमाना (prārthyamānā) — being entreatedशिव-प्रिया (śiva-priyā) — the beloved of Śivaगौरी (gaurī) — Gaurīकृपा-अन्विता आसीत् (kṛpā-anvitā āsīt) — was filled with compassionसा (sā) — sheमहेशी (maheśī) — the great goddessभक्त-वत्सला (bhakta-vatsalā) — tender to her devotees
२६ अथ तुम्बुरुमाहूय शिवसत्कीर्तिगायकम् । प्रीत्या गन्धर्वराजं हि गिरिकन्येदमब्रवीत् ॥
atha tumburumāhūya śivasatkīrtigāyakam | prītyā gandharvarājaṃ hi girikanyedamabravīt ||
फिर शिव की सत्कीर्ति के गायक, गन्धर्वराज तुम्बुरु को बुलाकर गिरिकन्या ने प्रेम से उनसे यह कहा:
Then, calling Tumburu — the singer of Śiva's true praise, the king of gandharvas — the mountain's daughter said this to him with affection:
अथ (atha) — thenतुम्बुरुम् (tumburum) — Tumburuआहूय (āhūya) — having summonedशिव-सत्-कीर्ति-गायकम् (śiva-sat-kīrti-gāyakam) — singer of Śiva’s true gloryप्रीत्या (prītyā) — affectionatelyगन्धर्व-राजम् (gandharva-rājam) — king of the gandharvasहि (hi) — indeedगिरि-कन्या (giri-kanyā) — the mountain’s daughterइदम् अब्रवीत् (idam abravīt) — said this
२७ हे तुम्बुरो शिवप्रीत मम मानसकारक । सहानया विन्ध्यशैलं भद्रं ते गच्छ सत्वरम् ॥
he tumburo śivaprīta mama mānasakāraka | sahānayā vindhyaśailaṃ bhadraṃ te gaccha satvaram ||
हे तुम्बुरु, हे शिवप्रीत, हे मेरे मन की बात पूरी करने वाले — तुम्हारा कल्याण हो — इसके साथ शीघ्र विन्ध्य पर्वत पर जाओ।
Tumburu, lover of Śiva, fulfiller of my heart's wish — bless you — go quickly to the Vindhya mountain with her.
हे तुम्बुरो (he tumburo) — O Tumburuशिव-प्रीत (śiva-prīta) — beloved of Śivaमम मानस-कारक (mama mānasa-kāraka) — doer of my mind’s wishसह अनया (saha anayā) — together with herविन्ध्य-शैलम् (vindhya-śailam) — to the Vindhya mountainभद्रम् ते (bhadram te) — good fortune to youगच्छ (gaccha) — goसत्वरम् (satvaram) — at once
२८ आस्ते तत्र महाघोरः पिशाचोऽतिभयङ्करः । तद्वृत्तं शृणु सुप्रीत्यादितः सर्वं ब्रवीमि ते ॥
āste tatra mahāghoraḥ piśāco'tibhayaṅkaraḥ | tadvṛttaṃ śṛṇu suprītyāditaḥ sarvaṃ bravīmi te ||
वहाँ एक महाघोर, अत्यन्त भयंकर पिशाच रहता है। उसका वृत्तान्त ध्यान से सुनो — मैं तुम्हें आदि से सब कहती हूँ।
There dwells a most dreadful, terrifying piśāca. Hear his story with attention — I will tell you all of it from the start.
आस्ते (āste) — there dwellsतत्र (tatra) — thereमहा-घोरः (mahā-ghoraḥ) — most dreadfulपिशाचः (piśācaḥ) — a piśācaअति-भयङ्करः (ati-bhayaṅkaraḥ) — exceedingly terrifyingतत्-वृत्तम् (tat-vṛttam) — his storyशृणु (śṛṇu) — hearसु-प्रीत्या (su-prītyā) — with good willआदितः (āditaḥ) — from the beginningसर्वम् (sarvam) — all of itब्रवीमि ते (bravīmi te) — I tell you
२९ पुराभवे पिशाचः स बिन्दुगाह्वोऽभवद् द्विजः । अस्या नार्याः पतिर्दुष्टो मत्सख्या वृषलीपतिः ॥
purābhave piśācaḥ sa bindugāhvo'bhavad dvijaḥ | asyā nāryāḥ patirduṣṭo matsakhyā vṛṣalīpatiḥ ||
पूर्वजन्म में वह पिशाच बिन्दुग नामक ब्राह्मण था — मेरी इस सखी का दुष्ट पति, और एक नीच स्त्री का पति।
In a former life that piśāca was a brahmin named Bindu — the wicked husband of this woman, my friend, and a low woman's man.
पुरा-भवे (purā-bhave) — in a former birthपिशाचः सः (piśācaḥ saḥ) — that piśācaबिन्दुग-आह्वः (binduga-āhvaḥ) — named Bindhugaअभवत् (abhavat) — wasद्विजः (dvijaḥ) — a brahminअस्याः नार्याः (asyāḥ nāryāḥ) — of this womanपतिः (patiḥ) — the husbandदुष्टः (duṣṭaḥ) — wickedमत्-सख्याः (mat-sakhyāḥ) — of my friendवृषली-पतिः (vṛṣalī-patiḥ) — consort of a low woman
३० स्नानसन्ध्याक्रियाहीनोऽशौचः क्रोधविमूढधीः । दुर्भक्षी सज्जनद्वेषी दुष्परिग्रहकारकः ॥
snānasandhyākriyāhīno'śaucaḥ krodhavimūḍhadhīḥ | durbhakṣī sajjanadveṣī duṣparigrahakārakaḥ ||
स्नान, सन्ध्या और नित्यकर्म से रहित, अपवित्र, क्रोध से मूढ़ बुद्धि वाला, अभक्ष्य खाने वाला, सज्जनों से द्वेष करने वाला, दूषित दान लेने वाला;
Without bath, sandhyā or rite, unclean, his mind dulled by anger, an eater of forbidden food, a hater of the good, a taker of ill-got gifts;
स्नान-सन्ध्या-क्रिया-हीनः (snāna-sandhyā-kriyā-hīnaḥ) — without bath or sandhyā riteअशौचः (aśaucaḥ) — impureक्रोध-विमूढ-धीः (krodha-vimūḍha-dhīḥ) — his mind clouded by angerदुर्-भक्षी (dur-bhakṣī) — eater of forbidden foodसत्-जन-द्वेषी (sat-jana-dveṣī) — hater of good peopleदुष्-परिग्रह-कारकः (duṣ-parigraha-kārakaḥ) — taking what he ought not to take
३१ हिंसकः शस्त्रधारी च सव्यहस्तेन भोजनी । दीनानां पीडकः क्रूरः परवेश्मप्रदीपकः ॥
hiṃsakaḥ śastradhārī ca savyahastena bhojanī | dīnānāṃ pīḍakaḥ krūraḥ paraveśmapradīpakaḥ ||
— हिंसक, शस्त्रधारी, बाएँ हाथ से खाने वाला, दीनों को सताने वाला, क्रूर, पराए घरों में आग लगाने वाला;
— violent, weapon-bearing, eating with the left hand, a tormentor of the wretched, cruel, a setter of fire to others' houses;
हिंसकः (hiṃsakaḥ) — a doer of violenceशस्त्र-धारी च (śastra-dhārī ca) — and a bearer of weaponsसव्य-हस्तेन (savya-hastena) — with the left handभोजनी (bhojanī) — eatingदीनानाम् (dīnānām) — of the helplessपीडकः (pīḍakaḥ) — a tormentorक्रूरः (krūraḥ) — cruelपर-वेश्म-प्रदीपकः (para-veśma-pradīpakaḥ) — a setter of fire to others’ houses
३२ चाण्डालाभिरतो नित्यं वेश्याभोगी महाखलः । स्वपत्नीत्यागकृत् पापी दुष्टसङ्गरतस्तदा ॥
cāṇḍālābhirato nityaṃ veśyābhogī mahākhalaḥ | svapatnītyāgakṛt pāpī duṣṭasaṅgaratastadā ||
— सदा चाण्डालों में रत, वेश्यागामी, महा दुष्ट; अपनी पत्नी को त्यागने वाला पापी, दुष्टों के संग में लगा हुआ।
— always fond of the company of outcastes, a courtesan's man, an utter scoundrel; a sinner who abandoned his own wife and stayed then in wicked company.
चाण्डाल-अभिरतः (cāṇḍāla-abhirataḥ) — delighting in the company of outcastesनित्यम् (nityam) — alwaysवेश्या-भोगी (veśyā-bhogī) — enjoyer of a courtesanमहा-खलः (mahā-khalaḥ) — utterly baseस्व-पत्नी-त्याग-कृत् (sva-patnī-tyāga-kṛt) — forsaker of his own wifeपापी (pāpī) — a sinnerदुष्ट-सङ्ग-रतः (duṣṭa-saṅga-rataḥ) — given to evil companyतदा (tadā) — then
३३ तेन वेश्याकुसङ्गेन सुकृतं नाशितं महत् । वित्तलोभेन महिषी निर्भया जारिणी कृता ॥
tena veśyākusaṅgena sukṛtaṃ nāśitaṃ mahat | vittalobhena mahiṣī nirbhayā jāriṇī kṛtā ||
उस वेश्या के कुसंग से बड़ा पुण्य नष्ट हो गया; धन के लोभ से उसने अपनी पत्नी को निर्भय, व्यभिचारिणी बना दिया।
By that bad company with the courtesan great merit was destroyed; out of greed for wealth he made his own wife shameless, an adulteress.
तेन (tena) — by thatवेश्या-कु-सङ्गेन (veśyā-ku-saṅgena) — evil company of a courtesanसुकृतम् (sukṛtam) — his meritनाशितम् (nāśitam) — was destroyedमहत् (mahat) — greatवित्त-लोभेन (vitta-lobhena) — out of greed for moneyमहिषी (mahiṣī) — his wifeनिर्भया (nirbhayā) — fearlessजारिणी (jāriṇī) — an adulteressकृता (kṛtā) — was made
३४ आमृत्योः स दुराचारी कालेन निधनं गतः । ययौ यमपुरं घोरं भोगस्थानं हि पापिनाम् ॥
āmṛtyoḥ sa durācārī kālena nidhanaṃ gataḥ | yayau yamapuraṃ ghoraṃ bhogasthānaṃ hi pāpinām ||
मृत्यु तक दुराचार में लगा हुआ वह समय आने पर मर गया और पापियों के भोगस्थान, घोर यमपुर को गया।
Ill-living to his very death, in time he perished and went to Yama's dreadful city, the place where sinners suffer.
आ-मृत्योः (ā-mṛtyoḥ) — until deathसः (saḥ) — heदुराचारी (durācārī) — of evil conductकालेन (kālena) — in timeनिधनम् गतः (nidhanam gataḥ) — met his endययौ (yayau) — he wentयम-पुरम् (yama-puram) — to Yama’s cityघोरम् (ghoram) — dreadfulभोग-स्थानम् (bhoga-sthānam) — the place of reapingहि (hi) — indeedपापिनाम् (pāpinām) — for sinners
३५ तत्र भुक्त्वा स दुष्टात्मा नरकानि बहूनि च । इदानीं स पिशाचोऽस्ति विन्ध्येऽद्रौ पापभुक् खलः ॥
tatra bhuktvā sa duṣṭātmā narakāni bahūni ca | idānīṃ sa piśāco'sti vindhye'drau pāpabhuk khalaḥ ||
वहाँ उस दुष्टात्मा ने बहुत-से नरक भोगे, और अब वह विन्ध्य पर्वत पर पिशाच है — अपना पाप भोगता हुआ दुष्ट।
There that evil soul suffered many hells, and now he is a piśāca on the Vindhya mountain — a wretch consuming his sin.
तत्र (tatra) — thereभुक्त्वा (bhuktvā) — having undergoneसः (saḥ) — heदुष्ट-आत्मा (duṣṭa-ātmā) — the wicked soulनरकानि बहूनि च (narakāni bahūni ca) — many hellsइदानीम् (idānīm) — nowसः पिशाचः अस्ति (saḥ piśācaḥ asti) — he is a piśācaविन्ध्ये अद्रौ (vindhye adrau) — on the Vindhya mountainपाप-भुक् (pāpa-bhuk) — reaping his sinखलः (khalaḥ) — the base one
३६ तस्याग्रे परमां पुण्यां सर्वपापविनाशिनीम् । दिव्यां शिवपुराणस्य कथां कथय यत्नतः ॥
tasyāgre paramāṃ puṇyāṃ sarvapāpavināśinīm | divyāṃ śivapurāṇasya kathāṃ kathaya yatnataḥ ||
उसके आगे यत्नपूर्वक शिवपुराण की उस परम पुण्यमयी, सर्वपापनाशिनी, दिव्य कथा का प्रवचन करो।
Before him, recite with care the supreme, holy, all-sin-destroying, divine tale of the Śiva Purāṇa.
तस्य अग्रे (tasya agre) — in his presenceपरमाम् (paramām) — supremeपुण्याम् (puṇyām) — holyसर्व-पाप-विनाशिनीम् (sarva-pāpa-vināśinīm) — destroying every sinदिव्याम् (divyām) — divineशिव-पुराणस्य (śiva-purāṇasya) — of the Śiva Purāṇaकथाम् (kathām) — the storyकथय (kathaya) — reciteयत्नतः (yatnataḥ) — with care
३७ द्रुतं शिवपुराणस्य कथाश्रवणतः परात् । सर्वपापविशुद्धात्मा हास्यति प्रेततां च सः ॥
drutaṃ śivapurāṇasya kathāśravaṇataḥ parāt | sarvapāpaviśuddhātmā hāsyati pretatāṃ ca saḥ ||
शिवपुराण की उस परम कथा के श्रवण से शीघ्र ही, समस्त पाप से शुद्ध आत्मा वाला होकर वह प्रेत-योनि को त्याग देगा।
Swiftly, from hearing the supreme tale of the Śiva Purāṇa, his soul cleansed of all sin, he will cast off his ghost-state.
द्रुतम् (drutam) — swiftlyशिव-पुराणस्य (śiva-purāṇasya) — of the Śiva Purāṇaकथा-श्रवणतः (kathā-śravaṇataḥ) — from the hearing of the storyपरात् (parāt) — supremeसर्व-पाप-विशुद्ध-आत्मा (sarva-pāpa-viśuddha-ātmā) — his soul cleansed of every sinहास्यति (hāsyati) — he will cast offप्रेत-ताम् (preta-tām) — his ghost-stateच सः (ca saḥ) — he
३८ मुक्तं च दुर्गतेस्तं वै बिन्दुगं त्वं पिशाचकम् । मदाज्ञया विमानेन समानय शिवान्तिकम् ॥
muktaṃ ca durgatestaṃ vai bindugaṃ tvaṃ piśācakam | madājñayā vimānena samānaya śivāntikam ||
और दुर्गति से मुक्त हुए उस बिन्दुग पिशाच को मेरी आज्ञा से विमान पर बिठाकर तुम शिव के समीप ले आओ।
And that Bindu the piśāca, once freed from his evil state — by my command, bring him on a celestial chariot into Śiva's presence.
मुक्तम् (muktam) — freedच (ca) — andदुर्गतेः (durgateḥ) — from his evil stateतम् वै (tam vai) — him indeedबिन्दुगम् (bindugam) — Bindhugaत्वम् (tvam) — youपिशाचकम् (piśācakam) — the piśācaमत्-आज्ञया (mat-ājñayā) — by my commandविमानेन (vimānena) — in a sky-chariotसमानय (samānaya) — bringशिव-अन्तिकम् (śiva-antikam) — into Śiva’s presence
३९ इत्यादिष्टो महेशान्या गन्धर्वेन्द्रश्च तुम्बुरुः । मुमुदेऽतीव मनसि भाग्यं निजमवर्णयत् ॥
ityādiṣṭo maheśānyā gandharvendraśca tumburuḥ | mumude'tīva manasi bhāgyaṃ nijamavarṇayat ||
महेशी के इस प्रकार आदेश देने पर गन्धर्वराज तुम्बुरु मन में बहुत प्रसन्न हुए और अपने भाग्य की सराहना की।
Commanded thus by the great goddess, Tumburu, the lord of gandharvas, rejoiced greatly in his mind and praised his own good fortune.
इति आदिष्टः (iti ādiṣṭaḥ) — thus commandedमहेशान्या (maheśānyā) — by the great goddessगन्धर्व-इन्द्रः (gandharva-indraḥ) — the lord of gandharvasच तुम्बुरुः (ca tumburuḥ) — Tumburuमुमुदे (mumude) — rejoicedअतीव (atīva) — exceedinglyमनसि (manasi) — in his mindभाग्यम् निजम् (bhāgyam nijam) — his own good fortuneअवर्णयत् (avarṇayat) — he extolled
४० आरुह्य सुविमानं स सत्या तत्प्रियया सह । ययौ विन्ध्याचले सोऽरं यत्रास्ते नारदप्रियः ॥
āruhya suvimānaṃ sa satyā tatpriyayā saha | yayau vindhyācale so'raṃ yatrāste nāradapriyaḥ ||
अपनी सती प्रिया के साथ सुन्दर विमान पर चढ़कर नारद के प्रिय मित्र तुम्बुरु शीघ्र ही विन्ध्याचल गए, जहाँ वह पिशाच रहता था।
Mounting a fine chariot with his chaste beloved, the friend of Nārada went swiftly to the Vindhya mountain, where the piśāca dwelt.
आरुह्य (āruhya) — having mountedसु-विमानम् (su-vimānam) — the fine sky-chariotसः (saḥ) — heसत्या (satyā) — with herतत्-प्रियया सह (tat-priyayā saha) — together with that beloved wifeययौ (yayau) — wentविन्ध्य-अचले (vindhya-acale) — to the Vindhya mountainसः (saḥ) — heअरम् (aram) — straightwayयत्र आस्ते (yatra āste) — where dweltनारद-प्रियः (nārada-priyaḥ) — the friend of Nārada
४१ तत्रापश्यत् पिशाचं तं महाकायं महाहनुम् । प्रहसन्तं रुदन्तं च वल्गन्तं विकटाकृतिम् ॥
tatrāpaśyat piśācaṃ taṃ mahākāyaṃ mahāhanum | prahasantaṃ rudantaṃ ca valgantaṃ vikaṭākṛtim ||
वहाँ उसने उस पिशाच को देखा — विशाल काय, बड़ी ठोड़ी वाला, कभी हँसता, कभी रोता, कभी उछलता, विकराल आकृति का।
There he saw the piśāca — huge-bodied, great-jawed, now laughing, now weeping, now leaping about, of monstrous form.
तत्र (tatra) — thereअपश्यत् (apaśyat) — he sawपिशाचम् तम् (piśācam tam) — that piśācaमहा-कायम् (mahā-kāyam) — huge of bodyमहा-हनुम् (mahā-hanum) — with great jawsप्रहसन्तम् (prahasantam) — laughing loudlyरुदन्तम् च (rudantam ca) — and weepingवल्गन्तम् (valgantam) — leaping aboutविकट-आकृतिम् (vikaṭa-ākṛtim) — hideous in shape
४२ बलाजग्राह तं पाशैः पिशाचं चातिभीकरम् । तुम्बुरुश्शिवसत्कीर्तिगायकश्च महाबली ॥
balājagrāha taṃ pāśaiḥ piśācaṃ cātibhīkaram | tumburuśśivasatkīrtigāyakaśca mahābalī ||
शिव की सत्कीर्ति के गायक महाबली तुम्बुरु ने उस अत्यन्त भयंकर पिशाच को बलपूर्वक पाशों से बाँध लिया।
The mighty Tumburu, singer of Śiva's true praise, forcibly bound that most fearsome piśāca with his nooses.
बलात् (balāt) — by forceअजग्राह (ajagrāha) — he seizedतम् (tam) — himपाशैः (pāśaiḥ) — with cordsपिशाचम् (piśācam) — the piśācaच अति-भीकरम् (ca ati-bhīkaram) — exceedingly frightfulतुम्बुरुः (tumburuḥ) — Tumburuशिव-सत्-कीर्ति-गायकः (śiva-sat-kīrti-gāyakaḥ) — singer of Śiva’s true gloryच महा-बली (ca mahā-balī) — and of great strength
४३ अथो शिवपुराणस्य वाचनार्थं स तुम्बुरुः । निश्चित्य रचनां चक्रे महोत्सवसमन्विताम् ॥
atho śivapurāṇasya vācanārthaṃ sa tumburuḥ | niścitya racanāṃ cakre mahotsavasamanvitām ||
फिर शिवपुराण की कथा बाँचने का निश्चय कर तुम्बुरु ने महोत्सव से युक्त व्यवस्था की।
Then, resolved on the recitation of the Śiva Purāṇa, Tumburu made an arrangement attended with great festivity.
अथो (atho) — thenशिव-पुराणस्य (śiva-purāṇasya) — of the Śiva Purāṇaवाचन-अर्थम् (vācana-artham) — for the recitationसः तुम्बुरुः (saḥ tumburuḥ) — that Tumburuनिश्चित्य (niścitya) — having resolvedरचनाम् चक्रे (racanām cakre) — made the arrangementsमहा-उत्सव-समन्विताम् (mahā-utsava-samanvitām) — with a great festival
४४ पिशाचं तारितुं देव्याः शासनात्तुम्बुरुर्गतः । विन्ध्यं शिवपुराणं स ह्यद्रिं श्रावयितुं परम् ॥
piśācaṃ tārituṃ devyāḥ śāsanāttumbururgataḥ | vindhyaṃ śivapurāṇaṃ sa hyadriṃ śrāvayituṃ param ||
“देवी की आज्ञा से तुम्बुरु एक पिशाच का उद्धार करने विन्ध्य पर्वत पर गए हैं, उसे परम शिवपुराण सुनाने” —
“By the goddess's order Tumburu has gone to the Vindhya to save a piśāca, to make him hear the supreme Śiva Purāṇa on the mountain” —
पिशाचम् (piśācam) — the piśācaतारितुम् (tāritum) — to carry acrossदेव्याः (devyāḥ) — of the goddessशासनात् (śāsanāt) — by the commandतुम्बुरुः (tumburuḥ) — Tumburuगतः (gataḥ) — has goneविन्ध्यम् (vindhyam) — to the Vindhyaशिव-पुराणम् (śiva-purāṇam) — the Śiva Purāṇaसः (saḥ) — heहि (hi) — indeedअद्रिम् (adrim) — the mountainश्रावयितुम् (śrāvayitum) — to recite aloudपरम् (param) — supreme
४५ इति कोलाहलो जातः सर्वलोकेषु वै महान् । तत्र तच्छ्रवणार्थाय ययुर्देवर्षयो द्रुतम् ॥
iti kolāhalo jātaḥ sarvalokeṣu vai mahān | tatra tacchravaṇārthāya yayurdevarṣayo drutam ||
— ऐसा बड़ा कोलाहल सब लोकों में मच गया; और उसे सुनने के लिए देवता और ऋषि शीघ्र वहाँ पहुँचे।
— such a great stir arose in all the worlds; and the gods and sages went there quickly to hear it.
इति (iti) — thusकोलाहलः (kolāhalaḥ) — a clamourजातः (jātaḥ) — aroseसर्व-लोकेषु (sarva-lokeṣu) — in all the worldsवै (vai) — indeedमहान् (mahān) — greatतत्र (tatra) — thereतत्-श्रवण-अर्थाय (tat-śravaṇa-arthāya) — for the sake of hearing itययुः (yayuḥ) — wentदेव-ऋषयः (deva-ṛṣayaḥ) — gods and sagesद्रुतम् (drutam) — swiftly
४६ समाजस्तत्र परमोऽद्भुतश्चासीच्छुभावहः । तेषां शिवपुराणस्यागतानां श्रोतुमादरात् ॥
samājastatra paramo'dbhutaścāsīcchubhāvahaḥ | teṣāṃ śivapurāṇasyāgatānāṃ śrotumādarāt ||
वहाँ एक परम अद्भुत, कल्याणकारी सभा जुट गई — उन लोगों की जो आदरपूर्वक शिवपुराण सुनने आए थे।
A supremely wonderful, auspicious gathering formed there — of those who had come to hear the Śiva Purāṇa with reverence.
समाजः (samājaḥ) — the assemblyतत्र (tatra) — thereपरमः (paramaḥ) — supremeअद्भुतः च (adbhutaḥ ca) — and wonderfulआसीत् (āsīt) — wasशुभ-आवहः (śubha-āvahaḥ) — bringing blessingतेषाम् (teṣām) — of thoseशिव-पुराणस्य (śiva-purāṇasya) — of the Śiva Purāṇaआगतानाम् (āgatānām) — who had comeश्रोतुम् (śrotum) — to hearआदरात् (ādarāt) — reverently
४७ पिशाचमथ तं पाशैर्बद्ध्वा समुपवेश्य च । तुम्बुरुर्वल्लकीहस्तो जगौ गौरीपतेः कथाम् ॥
piśācamatha taṃ pāśairbaddhvā samupaveśya ca | tumbururvallakīhasto jagau gaurīpateḥ kathām ||
फिर उस पिशाच को पाशों से बाँधकर, आसन पर बिठाकर, हाथ में वीणा लिए तुम्बुरु ने गौरीपति की कथा का गान किया।
Then, having bound the piśāca with nooses and seated him, Tumburu, lute in hand, sang the tale of Gaurī's lord.
पिशाचम् (piśācam) — the piśācaअथ (atha) — thenतम् (tam) — himपाशैः (pāśaiḥ) — with cordsबद्ध्वा (baddhvā) — having boundसमुपवेश्य च (samupaveśya ca) — and having seated himतुम्बुरुः (tumburuḥ) — Tumburuवल्लकी-हस्तः (vallakī-hastaḥ) — lute in handजगौ (jagau) — sangगौरी-पतेः (gaurī-pateḥ) — of the lord of Gaurīकथाम् (kathām) — the story
४८ आरभ्य संहितामाद्यां सप्तमीसंहितावधि । स्पष्टं शिवपुराणं हि समाहात्म्यं समावदत् ॥
ārabhya saṃhitāmādyāṃ saptamīsaṃhitāvadhi | spaṣṭaṃ śivapurāṇaṃ hi samāhātmyaṃ samāvadat ||
पहली संहिता से लेकर सातवीं संहिता तक, माहात्म्य सहित, उसने समस्त शिवपुराण का स्पष्ट वर्णन किया।
From the first Saṃhitā to the seventh, he recited the whole Śiva Purāṇa clearly, together with its Māhātmya.
आरभ्य (ārabhya) — beginningसंहिताम् आद्याम् (saṃhitām ādyām) — from the first collectionसप्तमी-संहिता-अवधि (saptamī-saṃhitā-avadhi) — up to the seventhस्पष्टम् (spaṣṭam) — clearlyशिव-पुराणम् (śiva-purāṇam) — the Śiva Purāṇaहि (hi) — indeedस-माहात्म्यम् (sa-māhātmyam) — together with its Māhātmyaसमावदत् (samāvadat) — he recited in full
४९ श्रुत्वा शिवपुराणं तु सप्तसंहितमादरात् । बभूवुः सुकृतार्थास्ते सर्वे श्रोतार एव हि ॥
śrutvā śivapurāṇaṃ tu saptasaṃhitamādarāt | babhūvuḥ sukṛtārthāste sarve śrotāra eva hi ||
सात संहिता वाले शिवपुराण को आदर से सुनकर वे सभी श्रोता पूर्णतः कृतार्थ हो गए।
Having heard the seven-Saṃhitā Śiva Purāṇa with reverence, all those listeners became fully fulfilled.
श्रुत्वा (śrutvā) — having heardशिव-पुराणम् तु (śiva-purāṇam tu) — the Śiva Purāṇaसप्त-संहितम् (sapta-saṃhitam) — with its seven collectionsआदरात् (ādarāt) — reverentlyबभूवुः (babhūvuḥ) — becameसु-कृत-अर्थाः (su-kṛta-arthāḥ) — fulfilled in their purposeते (te) — theyसर्वे (sarve) — allश्रोतारः एव हि (śrotāraḥ eva hi) — the hearers indeed
५० स पिशाचो महापुण्यं श्रुत्वा शिवपुराणकम् । विधूय कलुषं सर्वं जहौ पैशाचिकं वपुः ॥
sa piśāco mahāpuṇyaṃ śrutvā śivapurāṇakam | vidhūya kaluṣaṃ sarvaṃ jahau paiśācikaṃ vapuḥ ||
उस पिशाच ने महापुण्य शिवपुराण को सुनकर अपना सारा कलुष धोकर उस पैशाचिक शरीर को त्याग दिया।
That piśāca, having heard the greatly holy Śiva Purāṇa, shook off all his impurity and gave up his piśāca body.
सः पिशाचः (saḥ piśācaḥ) — that piśācaमहा-पुण्यम् (mahā-puṇyam) — greatly holyश्रुत्वा (śrutvā) — having heardशिव-पुराणकम् (śiva-purāṇakam) — the Śiva Purāṇaविधूय (vidhūya) — having shaken offकलुषम् सर्वम् (kaluṣam sarvam) — every stainजहौ (jahau) — he abandonedपैशाचिकम् वपुः (paiśācikam vapuḥ) — his piśāca body
५१ दिव्यरूपो बभूवाशु गौरवर्णः सितांशुकः । सर्वालङ्कारदीप्ताङ्गस्त्रिनेत्रश्चन्द्रशेखरः ॥
divyarūpo babhūvāśu gauravarṇaḥ sitāṃśukaḥ | sarvālaṅkāradīptāṅgastrinetraścandraśekharaḥ ||
तत्काल वह दिव्य रूप वाला हो गया — गौरवर्ण, श्वेत वस्त्र वाला, समस्त अलंकारों से दीप्त अंगों वाला, त्रिनेत्र, चन्द्रशेखर।
At once he became of divine form — fair-hued, white-robed, his limbs alight with every ornament, three-eyed, moon-crested.
दिव्य-रूपः (divya-rūpaḥ) — of divine formबभूव (babhūva) — he becameआशु (āśu) — at onceगौर-वर्णः (gaura-varṇaḥ) — fair of hueसित-अंशुकः (sita-aṃśukaḥ) — in white raimentसर्व-अलङ्कार-दीप्त-अङ्गः (sarva-alaṅkāra-dīpta-aṅgaḥ) — limbs ablaze with every ornamentत्रि-नेत्रः (tri-netraḥ) — three-eyedचन्द्र-शेखरः (candra-śekharaḥ) — moon-crested
५२ दिव्यं दिव्यवपुर्भूत्वा तया स निजकान्तया । जगौ स्वयमपि श्रीमांश्चरितं पार्वतीपतेः ॥
divyaṃ divyavapurbhūtvā tayā sa nijakāntayā | jagau svayamapi śrīmāṃścaritaṃ pārvatīpateḥ ||
दिव्य, दिव्य देह वाला होकर वह श्रीमान् स्वयं भी अपनी पत्नी के साथ पार्वतीपति के चरित्र का गान करने लगा।
Having become of divine, radiant body, that fortunate one himself, with his own wife, sang the deeds of Pārvatī's lord.
दिव्यम् (divyam) — divineदिव्य-वपुः (divya-vapuḥ) — of heavenly bodyभूत्वा (bhūtvā) — having becomeतया (tayā) — with herसः (saḥ) — heनिज-कान्तया (nija-kāntayā) — with his own belovedजगौ (jagau) — sangस्वयम् अपि (svayam api) — himself as wellश्रीमान् (śrīmān) — the glorious oneचरितम् (caritam) — the deedsपार्वती-पतेः (pārvatī-pateḥ) — of Pārvatī’s lord
५३ तद्वधूमिति सन्दृष्ट्वा सर्वे देवर्षयश्च ते । बभूवुर्विस्मिताश्चित्ते परमानन्दसंयुताः ॥
tadvadhūmiti sandṛṣṭvā sarve devarṣayaśca te | babhūvurvismitāścitte paramānandasaṃyutāḥ ||
उसकी पत्नी को इस प्रकार देखकर वे सभी देवता और ऋषि मन में विस्मित हुए और परम आनन्द से युक्त हो गए।
Seeing his wife thus, all those gods and sages were amazed at heart and filled with the highest joy.
तत्-वधूम् (tat-vadhūm) — that wife of hisइति (iti) — thusसन्दृष्ट्वा (sandṛṣṭvā) — having beheldसर्वे (sarve) — allदेव-ऋषयः च ते (deva-ṛṣayaḥ ca te) — those gods and sagesबभूवुः (babhūvuḥ) — becameविस्मिताः (vismitāḥ) — amazedचित्ते (citte) — in mindपरम-आनन्द-संयुताः (parama-ānanda-saṃyutāḥ) — filled with the highest joy
५४ सुकृतार्था महेशस्य श्रुत्वा चरितमद्भुतम् । स्वं स्वं धाम ययुः प्रीत्या शंसन्तः शाङ्करं यशः ॥
sukṛtārthā maheśasya śrutvā caritamadbhutam | svaṃ svaṃ dhāma yayuḥ prītyā śaṃsantaḥ śāṅkaraṃ yaśaḥ ||
महेश के अद्भुत चरित्र को सुनकर कृतार्थ हुए वे प्रेमपूर्वक शंकर के यश का गान करते हुए अपने-अपने धाम को गए।
Fulfilled by hearing the wondrous deeds of Maheśa, they went each to his own abode, lovingly praising the glory of Śaṅkara.
सु-कृत-अर्थाः (su-kṛta-arthāḥ) — their purpose well fulfilledमहेशस्य (maheśasya) — of Maheśaश्रुत्वा (śrutvā) — having heardचरितम् (caritam) — the deedsअद्भुतम् (adbhutam) — wonderfulस्वम् स्वम् धाम (svam svam dhāma) — each to his own abodeययुः (yayuḥ) — wentप्रीत्या (prītyā) — gladlyशंसन्तः (śaṃsantaḥ) — praisingशाङ्करम् यशः (śāṅkaram yaśaḥ) — the glory of Śaṅkara
५५ बिन्दुगः सोऽपि दिव्यात्मा सुविमानस्थितः सुखी । स्वकान्तापार्श्वंगः श्रीमाञ्छुशुभेऽतीव खस्थितः ॥
bindugaḥ so'pi divyātmā suvimānasthitaḥ sukhī | svakāntāpārśvaṃgaḥ śrīmāñchuśubhe'tīva khasthitaḥ ||
वह बिन्दुग भी, अब दिव्य आत्मा, सुखी, सुन्दर विमान पर बैठा, अपनी प्रिया के पास, आकाश में स्थित होकर अत्यन्त शोभित हुआ।
That Bindu too, now a divine being, happy, seated on a fine chariot, at his wife's side, shone exceedingly as he stood in the sky.
बिन्दुगः (bindugaḥ) — Bindhugaसः अपि (saḥ api) — he tooदिव्य-आत्मा (divya-ātmā) — of divine nature nowसु-विमान-स्थितः (su-vimāna-sthitaḥ) — seated in the fine sky-chariotसुखी (sukhī) — happyस्व-कान्ता-पार्श्वंगः (sva-kāntā-pārśvaṃgaḥ) — at his beloved’s sideश्रीमान् (śrīmān) — gloriousशुशुभे (śuśubhe) — shoneअतीव (atīva) — exceedinglyख-स्थितः (kha-sthitaḥ) — poised in the sky
५६ अथ गायन् महेशस्य सुगुणान् सुमनोहरान् । स तुम्बुरुर्जगामाशु सकान्तः शाङ्करं पदम् ॥
atha gāyan maheśasya suguṇān sumanoharān | sa tumbururjagāmāśu sakāntaḥ śāṅkaraṃ padam ||
फिर महेश के सुन्दर, मनोहर गुणों का गान करते हुए तुम्बुरु उन दोनों के साथ शीघ्र ही शंकर के धाम को गए।
Then, singing the lovely virtues of Maheśa, Tumburu went swiftly with the couple to Śaṅkara's abode.
अथ (atha) — thenगायन् (gāyan) — singingमहेशस्य (maheśasya) — of Maheśaसु-गुणान् (su-guṇān) — the fair qualitiesसु-मनोहरान् (su-manoharān) — most captivatingसः तुम्बुरुः (saḥ tumburuḥ) — that Tumburuजगाम (jagāma) — wentआशु (āśu) — swiftlyस-कान्तः (sa-kāntaḥ) — with his consortशाङ्करम् पदम् (śāṅkaram padam) — to Śaṅkara’s abode
५७ सुसत्कृतो महेशेन पार्वत्या च स बिन्दुगः । स्वगणश्च कृतः प्रीत्या साभवद्गिरिजासखी ॥
susatkṛto maheśena pārvatyā ca sa bindugaḥ | svagaṇaśca kṛtaḥ prītyā sābhavadgirijāsakhī ||
बिन्दुग महेश और पार्वती द्वारा भली भाँति सत्कृत हुआ और प्रेम से शिव का गण बना लिया गया; और वह गिरिजा की सखी हो गई।
Bindu was warmly honoured by Maheśa and Pārvatī and, with affection, made one of Śiva's own troop; and she became Girijā's companion.
सु-सत्कृतः (su-satkṛtaḥ) — warmly honouredमहेशेन (maheśena) — by Maheśaपार्वत्या च (pārvatyā ca) — and by Pārvatīसः बिन्दुगः (saḥ bindugaḥ) — that Bindhugaस्व-गणः (sva-gaṇaḥ) — one of his own attendantsच कृतः (ca kṛtaḥ) — was madeप्रीत्या (prītyā) — in affectionसा (sā) — sheअभवत् (abhavat) — becameगिरिजा-सखी (girijā-sakhī) — the companion of Girijā
५८ तस्मिँल्लोके परानन्दे घनज्योतिषि शाश्वते । लब्ध्वा निवासमचलं लभेते परमं सुखम् ॥
tasmi~lloke parānande ghanajyotiṣi śāśvate | labdhvā nivāsamacalaṃ labhete paramaṃ sukham ||
उस परम आनन्द के, घन ज्योति रूप, शाश्वत लोक में अचल निवास पाकर वे दोनों परम सुख भोगते हैं।
In that world of highest bliss, dense light, everlasting, having gained an unshakeable dwelling, the two of them find supreme happiness.
तस्मिन् लोके (tasmin loke) — in that worldपर-आनन्दे (para-ānande) — of supreme blissघन-ज्योतिषि (ghana-jyotiṣi) — dense with lightशाश्वते (śāśvate) — everlastingलब्ध्वा (labdhvā) — having gainedनिवासम् (nivāsam) — a dwellingअचलम् (acalam) — unshakeableलभेते (labhete) — the two obtainपरमम् सुखम् (paramam sukham) — the highest happiness
५९ इत्येतत् कथितं पुण्यमितिहासमघापहम् । शिवाशिवपरानन्दं निर्मलं भक्तिवर्धनम् ॥
ityetat kathitaṃ puṇyamitihāsamaghāpaham | śivāśivaparānandaṃ nirmalaṃ bhaktivardhanam ||
इस प्रकार यह पवित्र इतिहास कहा गया — पाप को हरने वाला, शिव और शिवा का परम आनन्द, निर्मल, भक्ति बढ़ाने वाला।
So this holy old story has been told — one that takes away sin, that is the supreme joy of Śiva and the Goddess, pure, and devotion-increasing.
इति (iti) — thusएतत् (etat) — thisकथितम् (kathitam) — has been toldपुण्यम् (puṇyam) — holyइतिहासम् (itihāsam) — old storyअघ-अपहम् (agha-apaham) — taking sin awayशिवा-शिव-पर-आनन्दम् (śivā-śiva-para-ānandam) — the supreme bliss of Śivā and Śivaनिर्मलम् (nirmalam) — spotlessभक्ति-वर्धनम् (bhakti-vardhanam) — making devotion grow
६० य इदं शृणुयाद्भक्त्या कीर्तयेद्वा समाहितः । स भुक्त्वा विपुलान् भोगानन्ते मुक्तिमवाप्नुयात् ॥
ya idaṃ śṛṇuyādbhaktyā kīrtayedvā samāhitaḥ | sa bhuktvā vipulān bhogānante muktimavāpnuyāt ||
जो इसे भक्ति से सुनता है, या एकाग्र मन से इसका पाठ करता है, वह विपुल भोग भोगकर अन्त में मुक्ति पाता है।
Whoever hears this with devotion, or recites it with a collected mind, having enjoyed abundant pleasures, in the end attains release.
यः (yaḥ) — whoeverइदम् (idam) — thisशृणुयात् (śṛṇuyāt) — should hearभक्त्या (bhaktyā) — with devotionकीर्तयेत् वा (kīrtayet vā) — or should reciteसमाहितः (samāhitaḥ) — with collected mindसः (saḥ) — heभुक्त्वा (bhuktvā) — having enjoyedविपुलान् भोगान् (vipulān bhogān) — abundant pleasuresअन्ते (ante) — in the endमुक्तिम् अवाप्नुयात् (muktim avāpnuyāt) — would attain release
इति श्रीस्कान्दे महापुराणे शिवपुराणमाहात्म्ये बिन्दुगसद्गतिवर्णनं नाम पञ्चमोऽध्यायः ॥ ५ ॥
Here ends the fifth chapter — “The Account of Bindu's Good Destiny” — within the Glory of the Śiva Purāṇa, in the venerable Skanda Mahāpurāṇa.
इस प्रकार श्रीस्कन्द महापुराण के अंतर्गत शिवपुराण-माहात्म्य में “बिन्दुग की सद्गति का वर्णन” नामक पाँचवाँ अध्याय समाप्त हुआ।